Voroplavbou se živily celé generace mužů z Purkarce, povědomí o zaniklém řemesle udržuje místní spolek
Plavení dřeva po Vltavě mělo dlouhodobou tradici. Krátce po druhé světové válce ji však ukončila výstavba přehrad po celém toku řeky. Poslední vor plul po Vltavě prý v roce 1960.
Ani tímto datem však tradice voroplavby neupadla v zapomnění. Zásluhu na tom mají takzvané vltavanské spolky. V současnosti existují čtyři – v Praze, Davli, Štěchovicích a v neposlední řadě i jihočeském Purkarci.
Purkarecký spolek Vltavan vznikl v roce 1902 jako Podpůrný spolek plavců, rybářů a pobřežních z Purkarce a okolí. Založili jej lidé zaměstnáni jako lesní dělníci, kteří v podzimním a zimním období pracovali v lesích, kde poráželi a připravovali dříví pro dopravu na řece.
Původním posláním spolku byla vzájemná pomoc členům a jejich rodinám při životních těžkostech. K jeho činnosti patřilo i pořádání plesů, zábav a vzdělávání formou přednášek nebo výletů.
Plavci měli osobitý folklór, písně a vyprávění, i oděv. Členové Vltavanu nosili v minulosti slavnostní kroj, který byl odvozen od uniformy francouzského válečného námořnictva z poloviny 19. století.
Po zániku voroplavby se hlavní náplní spolku Vltavan v Purkarci stalo zachování povědomí o zaniklém plaveckém řemesle, kterým se živily celé generace místních mužů. V obci provozuje i malé muzeum s názvem Síň voroplavby.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
