Kantor v Netřebicích měl vedle výuky i další závazky. Byl obecním písařem, zvoníkem a nosil faráři lucernu
Obec Netřebice v sousedství města Velešína na Českokrumlovsku měla v 19. století vlastní školu. Zdejší učitelské poměry však rozhodně nebyly jednoduché.
Vlastní budovu získala škola teprve kolem roku 1846, předtím chodil učitel vyučovat takzvaně na okol. To znamená, že se výuka dětí střídala po týdnech v domech místních rolníků. Učitel nocoval vždy u sedláka, kde právě vyučoval. Lavice a tabule se prý přenášely každý týden do stavení, kde pobýval.
Ani po vzniku samostatné školní budovy se však učitelé neubránili tomu, že jejich působení v Netřebicích bylo občas spojené s bídou a nouzí.
Zdejší kantor měl proto v polovině 19. století vedle vyučování dětí i další příspěvky k obživě: pokud s tím starosta souhlasil, býval obecním písařem. Na budově školy byl také umístěn malý zvonek a učitel zastával službu zvoníka.
Školní kronika vypráví doslovně také o zvláštním neplaceném závazku, který měl učitel k velešínskému faráři: „Přijíždíval-li kněz z Velešína do Netřebic k nemocnému nebo na křesťanské učení, byl mu povinen učitel choditi naproti s rozžatým světlem v lucerně, a to za každého počasí.“ Je pozoruhodné, že obdobná povinnost se stala námětem i Jiráskovy hry Lucerna.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
