Věncová hora získala své jméno omylem, na jejím vrcholu si opat nechal postavit „dům potěšení“

11. září 2024

Jedeme-li z Českých Budějovic do Českého Krumlova, naproti Třebonínu se po pravé straně silnice zdvihá kuželovitá hora. A jedeme-li v opačném směru, máme ji po levé ruce. Jmenuje se Věncová hora, ale vlastně nedopatřením.

Původně byla Hraniční horou, německy Grenzberg, což se zkomolilo na Kranzberg, a to se omylem přeložilo do češtiny jako Věncová.

Poslední opat kláštera ve Zlaté Koruně, vzdělaný milovník umění a věd Bohumír Bylanský, si přímo na jejím vrcholu nechal v letech 1778 a 1779 postavit malinký zámeček, tehdy se mu říkalo lusthauz, tedy něco jako dům potěšení.

Protože hora patřila knížeti Schwarzenbergovi, opat za ním zajel na Hlubokou a vyžádal si ke stavbě ústní povolení. Lusthauz byl zčásti zděný a zčásti dřevěný, obsahoval jídelnu, kuchyni, opatův pokoj s kaplí, pokoj služebníka a stáj.

Opat Bylanský ocenil zejména krásný výhled po velké části jižních Čech a hlavně po obloze. Mohl se zde věnovat svým oblíbeným disciplínám, totiž astronomii a meteorologii, což by ve zlatokorunském údolí tak dobře nešlo. Zámečku si užil pouhých šest let, než byl klášter zrušen.

V lusthauzu na Věncové hoře bydlel nějaký čas knížecí hajný, pak ale budova vyhořela a co zbylo, rozkradli vojáci. Dnes už zbytky opatského zámečku najde jen ten, kdo se dobře dívá. Tu a tam leží kousek cihly nebo střešní tašky.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související