Strýčický jazykový ostrov obývali Češi a Němci. Mluvili specifickým dialektem na hranici obou jazyků
Region jižních Čech je plný různých kulturních podoblastí, center a enkláv, k nimž řadíme také svébytné jazykové ostrovy – Lodhéřovský na Jindřichohradecku, Šumavu, Novohradsko, okolí Českých Budějovic anebo část Netolicka s takzvaným Strýčickým jazykovým ostrovem.
Mikroregionu, tvořenému asi deseti vesnicemi, daly název právě nejmenší z nich, Strýčice na Českobudějovicku. Kulturní dění se tu totiž soustřeďovalo, kromě hostinců ve všech dotčených vesnicích, také kolem strýčické fary a původně románského kostela svatých Petra a Pavla.
Tento národnostní výběžek je spjatý s historickým soužitím Čechů a Němců a vyznačoval se specifickým dialektem, udržujícím se na hranici obou jazyků. A tak tu nezáleželo na tom, zda je šiška česky, anebo schischka německy.
Porůznu početně i jazykově vyrovnaný český a německý živel přetrvával ve svých tradicích až do druhé světové války i prvních dnů po jejím skončení, kdy rychle zanikal. Přesto nebyl zapomenut, a ještě za socialismu získal zpět zájem odborníků.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
