Věra Hlaváčková: Advent

Jedna taška ve sklepě obsahuje jen Advent – tavicí pistole, ozdoby na věnec, svíčky… A musí být zvlášť, protože se vyndává o měsíc dřív než vánoční ozdoby. Můj věnec by nikdy neobstál v soutěži krásy, vždycky se u jeho výroby zlobím a říkám si, že příští rok si ho už koupím, ale pokaždé se do něj sama pustím a pak se týdny kochám. Není nad to, když si něco vyrobíte sami.

A pak jsou tu adventní trhy, svařák, punč a koledy, vyzdobené město a usměvaví lidé, co si přejí krásný advent a šťastné Vánoce.

Tak to je ta lepší strana předvánočního času, ta druhá je – nestíhám, nemám žádné dárky, musím uklízet, nakupovat, péct cukroví a v práci je na konci roku blázinec.

Bylo období, kdy jsme s kamarádkami milovaly společné pečení, padlo na to několik lahví vína, dopily jsme všechen rum, co jsme nepoužily do cukroví, a druhý den jsme se divily jak to, že kolečka mají tvar oválu a v průměru mají deset centimetrů. Ale byla u toho nesmírná sranda.

Když dcera povyrostla, tak jsme pekly cukroví spolu. Teď si nechávám cukroví péct, dárky kupuji s předstihem, okna myju na podzim a mám mnohem méně hektický advent.

Chudinky maminky s malými dětmi... Moje kolegyně mi vyprávěla, jak se svými předškolními dětmi pekla perníčky. Ze začátku je to bavilo, ale pak bylo třeba vymyslet nějakou zábavnou hru, a tak schovala vykrajovátka na těsto po bytě a děti je hledaly. Pak je schovávaly samy, až přišel malý synek k mamince a povídá: „Mami, můžu ten stromeček schovat k tobě do podprsenky? Tam se toho hodně vejde a nikdo tam hledat nebude.“ Ale večer ho našel tatínek...

Tak krásný a klidný advent.