Zlá babička je o ženě z naší rodiny, prozrazuje Ditta Kůtová. V románovém debutu popisuje nelehký úděl žen

Neustále se směje, i když mluví o těžkých a často ne úplně veselých věcech. Spisovatelka, malířka a ilustrátorka Ditta Kůtová bere život s nadhledem. Žije obklopena zvířaty na statku nedaleko Českých Budějovic v prostředí, které připomíná venkovskou samotu.

Po sérii několika knih určených především dětem a mládeži letos vyšel románový debut Ditty Kůtové Zlá babička. Příběh je zasazený do okolí Ločenic a Svatého Jana nad Malší, obcí nedaleko dnešní Římovské přehrady. „K této lokalitě mě přivedl můj muž. Celá jeho široká rodina pochází z Ločenic a okolí. Jinak já osobně mám bližší vztah ke Svébohám, což je vlastně o pár vesnic dál, ale celé bychom to mohli označit za předhůří Novohradských hor. To je kraj, který opravdu miluji,“ říká autorka.

Román vypráví opravdový příběh, ale zároveň přináší svědectví o tom, jak nelehký je úděl žen. „Předobrazem hlavní postavy je prababička mého muže. V rodině se o ní tradovalo, jak byla zlá, utýrala svého manžela, vyhodila ho z domu a podobně. Přišlo mi, že je to vůči ní strašně nespravedlivé, proto jsem ji začala hájit,“ odkrývá.

Čtěte také

Lékař netušil, jak léčit choleru, tak se zamkl doma. Příběh z Trhových Svinů inspiroval spisovatele Jana Štiftera ke Krajině roztavených zvonů

Časem Ditta Kůtová zatoužila poznat pravdu a začala více pátrat. „Dostala jsem k dispozici staré deníky tatínka mého muže. Kromě reálných dat schraňoval i drby, a já si z toho postupně vytahovala věci, které se vztahovaly konkrétně k této ženě. Vycházel mi z toho fascinující příběh. Měla opravdu velice těžký život. Vždy se z toho snažila nějak dostat, ale nakonec jí to semlelo,“ líčí.

Zlá babička tak ukazuje, že někdy jiné odsuzujeme, aniž bychom znali dopodrobna vše, čím si museli projít. Navíc upozorňuje na křivdu vůči ženě, o které všichni vypráví jako o nepřístupné a zapšklé stařeně. Ta přitom vyrůstala v nelehkém a krutém prostředí venkova pouze s otcem a z jejího manžela se postupně vyklubal nespolehlivý opilec.

„Je to těžké, ale dle mého názoru se úděl žen nezměnil, je pořád stejný. Vytvořit rodinu, někam ji donést, vylepšit a poslat potom své geny dál. Mění se samozřejmě reálie kolem nás. My žijeme v přepychu, oni žili v bídě. Už se na ženy nepohlíží jen jako na služky, nicméně ten základní úděl je pořád stejný,“ myslí si Ditta Kůtová.

Je pro spisovatelku výhodou, když si své knihy může sama ilustrovat? Celý rozhovor s Dittou Kůtovou si pusťte v přehrávači výše.