Unikátním dokumentem života ve Zlaté Koruně je školní kronika, kterou psal kantor Antonín Borový

Knihy vydával u svého přítele Václava Matěje Krameria v Praze, přičemž udržoval čilé kontakty s českým obrozeneckým hnutím.

V rámci liturgického provozu v klášterním kostele zajišťoval hudbu. Na každou neděli musel vytvořit nebo sehnat kompozici. „Hlavně si je opisoval od kolegů, kteří skládali. Ale třeba i od Mozarta takové skladby, které byly zazpívatelné,“ říká muzikoložka.

Na zlatokorunském kůru se dochovalo 400 skladeb z jeho sbírky. Většina představuje duchovní hudbu, kterou Antonín Borový mohl doprovázet mše nebo procesí. Dvacet skladeb se řadí k světské hudbě, která se hodí k pochodům nebo na taneční zábavy.

Dochovaná sbírka obsahuje převážně posbírané, opsané kompozice od jeho kolegů a jiných skladatelů, které se mu líbily, a 23 vlastních kompozic z oblasti duchovní hudby. „Do našich časů se venkovské hudební sbírky většinou nedochovaly. A na této je unikátní, že Borový si v ní poznamenával, kdy se jaká skladba prováděla,“ vysvětluje muzikoložka.

Dodává, že jeho kompozice jsou sice jednoduché, aby je žáci zvládli dobře přednést, ale na druhou stranu vyžadovaly po dětech velké hudební nadání a interpretační schopnosti. „A ještě ukazují, co Borový musel dokázat z dětí vychovat,“ uzavírá.

Jako nadšený propagátor českého jazyka, který se tehdy oficiálně nepoužíval, je Antonín Borový autorem vůbec první české mše nevánočního charakteru, „běžné“ české mše z roku 1795.

Život kantora na řádcích kroniky

Přibližně čtyřicetistránková školní kronika je pro dnešního člověka hůře čitelná, protože Antonín Borový ji psal pravopisem a písmem své doby, kurentem. Od roku 1805 až do své smrti do ní zaznamenával vše, co ho zajímalo, a zpětně zapsal i to, co zažil před jejím založením.

„Byl svědkem toho, jak se v nedaleké Černici navyšovala věž a jak se svěšovaly zvony z roku 1576. Píše o výročních trzích v Českém Krumlově nebo jak si v Pasově obstaral skladby. A stěžuje si na stále stoupající drahotu, přičemž jeho plat stále klesá,“ shrnuje muzikoložka.

Po citaci poetického zápisu, ve kterém Antonín Borový popisuje, jak se slavil advent a vánoce ve Zlaté Koruně, jakou hudbu na kůru hráli, Markéta Králová oceňuje, že Borový se vždy snažil o vysokou kvalitu provedení hudby, ať už za to byl nebo nebyl placený.

Čtěte také

Zápisy z roku 1968 musel kaplický kronikář vyříznout a přepsat. Původní verzi ale tajně schoval

Žertovně vyznívá jeho zmínka o oslavě vítězství nad Napoleonem v roce 1814. „Ta odráží, jak se velké dějiny promítaly do malých dějin Zlaté Koruny,“ poznamenává Markéta Králová a čte zápis Antonína Borového: „Navečer vedla se kasací (tedy průvodem), napřed začalo osm valdhornistů a jeden principal (trubka) mezi nima marš troubit, po nich se začala česká píseň o pokoji, a tak se jednou troubilo a jednou zpívalo, s tou muzikou šlo se po celé Zlaté Koruně. Zpátky když se přišlo do zámku (tím se myslí klášter) na plac, zpívala se německá píseň Gott erhalte Franz den Kaiser. Po skončení té šli všichni do hospody propláchnout ty krky vyschlý od samého zpívání.“

Muzikoložka Markéta Králová se domnívá, že by stálo za to Borového školní kroniku přepsat a vydat, aby si každý zájemce mohl snadno přečíst na fakta bohatý zápis o životě vesnice, kde působil, a celého regionu na přelomu 18. a 19. století.

Návštěvníkovi Zlaté Koruny připomene učitele, hudebníka, spisovatele, stavitele, kronikáře a buditele Antonína Borového pamětní deska na budově bývalé školy u klášterní brány a uvnitř kláštera expozice věnovaná unikátnímu fenoménu zlatokorunské školy.