Zlatokorunský buditel Antonín Borový učil děti, působil v kostele, ale i hrál na hospodských zábavách

Vedl ji od roku 1805. Zaznamenával, co se stalo ve Zlaté Koruně a v jejím okolí. „Psal i retrospektivní zápisy, takže se dočteme o jeho mládí, jak přišel do kláštera, jak vznikla v klášteře škola. Podává celkové svědectví o své době od 80. let 18. století do své smrti,“ říká Markéta Králová.

Antonín Borový byl velkým vlastencem, proto psal školní kroniku povětšinou česky. V češtině vydával také svá literární díla, dvě knížky vtipných naučení Zrcadlo pošetilosti a Zrcadlo příkladů k naučení a obveselení.

Narodil se v Sedlici u Blatné a do Zlaté Koruny byl nejspíše dán na vychování spolu se svým bratrem, který se pak stal cisterciákem ve zlatokorunském klášteře. Klášter zaplatil Antonínu Borovému základní vzdělání a poté jezuitské gymnázium v Českém Krumlově. „Nevídanou věcí v té době zvlášť pro učitele bylo, že studoval i na univerzitě v Pasově. Napřed filozofii v přípravce a pak tři roky práva,“ dodává muzikoložka.

Učil děti roubovat i hrát

Na zlatokorunské základní škole se staral o celkovou výchovu dětí. Poslední opat zřídil takzvanou praktickou školu industriální. „Děti se učily třeba roubovat, aby byly připravené do života. Vždyť algebra pro ně jistě nebyla použitelná, protože se následně věnovaly práci v zemědělství. A všechny děti asi do školy nechodily právě kvůli potřebě jejich rukou v zahradě a na poli, navíc povinná školní docházka do deváté třídy nebyla,“ vysvětluje Markéta Králová s tím, že univerzitně vzdělaný Borový se snažil dát žákům všeobecné vzdělání a jako renesanční člověk na vysoké úrovni jim mohl předat mnohé vědomosti.

Součástí vzdělání byla hudba. Tu měl Antonín Borový velice rád, proto se lze ve školní kronice dočíst, že vedl děti ke hře na varhany a další nástroje a ke zpěvu. „Své jediné dítě, dceru Kateřinu, kterou měl s manželkou Agnes, také učil hrát na varhany a na housle,“ podotýká k jeho rodině Markéta Králová.

Komplexní služba vesnického učitele

Ve školní kronice Antonín Borový vypisuje, co dále patřilo k jeho povinnostem. Jako učitel musel působit v kostele, kde měl na starost zvonění nebo rozsvícení svíček. Hrál na varhany, řídil hudbu na kostelním kůru a zajišťoval ji pro každou mši. „Na každou neděli nebo svátek musela být nová kompozice, proto si budoval rozsáhlou hudební sbírku a napsal také vlastní skladby,“ vypočítává jeho práce muzikoložka.

Antonín Borový se pouštěl do mnoha různých činností ve Zlaté Koruně. Ve vesnici založil malou pouť, která se držela až do 20. století, v klášteře postavil soše Jana Nepomuckého kapličku, nechal vymalovat kostel, vystavěl schody na kůr, vyčistil 260 píšťal varhan…

Čtěte také

Ve Zlaté Koruně jsou unikátní varhany z roku 1699. Potřebují ale zachránce

„Nejspíš to považoval za svůj úkol, i když si v kronice neustále stěžuje, že je toho na něj moc a peníze jsou za to malé,“ parafrázuje Markéta Králová jeho slova a shrnuje, že celý rok se ve Zlaté Koruně žil kulturně díky jeho osobnosti.

Aby si přivydělal, hrával na hospodských tanečních zábavách. Složil také malou operu O zlé ženě, která ukazuje, jak má fungovat manželství. Dávala se ve Zlaté Koruně. „Když chtěl mít pořádnou hudbu na zábavě nebo na kůru, zval si učitele ze Lhenic, Křemže, Doudleb, Černice,“ poukazuje Markéta Králová na to, že Antonín Borový se neizoloval ve své vesničce, ale spolupracoval s kolegy z okolí.

Rovněž skladby obstarával z nejrůznějších koutů. „Hlavně spolupracoval se svými jihočeskými a hornorakouskými kolegy. Měl a udržoval kontakty s Lincem, také s Pasovem, kde studoval, s Prahou… Jeho dosah byl obrovský a neustále se vzdělával,“ dodává.