Služební cesta se radním v 16. století vyplatila. Město jim proplácelo nové boty i úplatky

Historické zápisy prozrazují, že delegaci obvykle tvořili vybraní zástupci městské rady a téměř vždy jel s nimi také městský písař. Nejčastěji se cestovalo do Prahy, kde bylo sídlo českých zemských úřadů, arcibiskupství a dalších institucí. Někdy také představitelé města České Budějovice zamířili na jednání do Lince, Českého Krumlova nebo Třeboně.

Ve státním okresním archivu v Českých Budějovicích se dochovaly cestovní účty z konce 16. století. „Dokládají nám, že do Prahy se jezdilo prakticky stejnou cestou jako dnes přes Tábor a Benešov, vidíme to v seznamu zastávek, kde delegace nocovala a jedla. Dřív ale všechny cesty vedly středem měst, zatímco dnes se snažíme o pravý opak,“ říká ředitel archivu Daniel Kovář.

Funkce radních nebyla v 16. století placená, ale odměnou byl vliv ve městě a také vyplácení věcných výdajů na služebních cestách. „To, co se jim mohlo zaplatit, bylo v mnohem větší šíři než dnes. V současné době je asi nemyslitelné aby státní úřad proplácel na cestách třeba holiče, nákup nových bot nebo úplatky pro pražské úředníky, alkohol a zábavu,“ komentuje Daniel Kovář.

V jednom z dochovaných cestovních účtů je například zanesená platba ženě, která „pánům tabuli rodu králů českých darovala.“ Podle Daniela Kováře se zřejmě jednalo o dobovou podomní obchodnici. „Asi natrefila na cestě na radní a prodala jim nějaký tištěný rodokmen českých králů, nejspíš byla tak neodbytná, že si ho od ní nakonec vzali,“ myslí si.

Čtěte také

V minulosti se cesty neudržovaly, formani si sami vytvářeli nové. Vedlo to ale i ke sporům

Téměř v každém historickém cestovním výkazu se pak objevuje účet za nové boty, jiný doklad prozrazuje, že si jeden radní koupil poměrně drahou látku.

Samotná cesta kočárem z Českých Budějovic do Prahy trvala obvykle tři dny. V hlavním městě se radní někdy zdrželi i několik týdnů. „Budějovické delegace měly oblíbenou stálou hospodu na Starém městě, kde nocovaly a stravovaly se. To se ale samozřejmě prodražovalo, a tak město po roce 1620 koupilo v Praze vlastní dům,“ dodává archivář.

Služební cesta v minulosti zabrala poměrně dost času. „Samotná cesta trvala šest dnů a k tomu pobyt, když třeba písaři jeli za rok šestkrát až sedmkrát, tak potom v součtu byli víc v Praze a na cestách než doma. Rekordmanem byl purkmistr Kvirín Mašťovský, který byl radním v letech 1539 až 1571 a za tu dobu byl v Praze čtyřicetkrát,“ uzavírá Daniel Kovář.

Jak se v minulosti cestovalo a co se dá vyčíst ze starých městských účtů o služebních cestách, odhaluje magazín Vltavín. Dále pořad nabízí další část rozhovoru s Pavlem Kroneislem, který přes třicet let pracoval v českobudějovickém rozhlase.