V minulosti se cesty neudržovaly, formani si sami vytvářeli nové. Vedlo to ale i ke sporům

Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice
0:00
/
0:00

V kopcích nedaleko Českých Budějovic, kde dnes vede jen silnička do obce Jivno, bývala kdysi větev hlavní silnice na Lišov a Třeboň. Zbylo po ní pár úvozů, které jsou připomínkou dávného způsobu cestování.

Nápadné na těchto úvozech neboli do terénu zařízlých příkopů, zbytků starých cest je to, že vedou přímo nahoru do kopce. „Zatímco dnešní silnice pro auta se klikatí, dřív se jezdilo kolmo vzhůru. Koně nebo jiná zvířata to utáhli,“ vysvětluje Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice.

Hlavní rozdíl oproti dnešní době byl ale v tom, že se cesty prakticky neudržovaly. „Cesty měly měkký povrch, těžká okovaná kola vozů ho rozbahnila, pak přišel déšť, spláchl bahno a pak se to opakovalo,“ popisuje Daniel Kovář.

Dochované protokoly ze schůzí českobudějovické městské rady

Nakonec se cesta do terénu zahloubila natolik, že to kočím, formanům přestalo vyhovovat. „Tak začali prostě jezdit vedle. Ten proces se opakoval, za nějaký čas rozjezdili další cestu a zase začali jezdit vedle. Tak tady máme vedle sebe asi pět úvozů, ale na více vytížených trasách jich bylo třeba dvacet,“ ukazuje Daniel Kovář.

Cestování bylo spojeno s nepohodlím, ale i nebezpečím. V archivu je zdokumentován případ norimberského kupce, který v roce 1771 projížděl přes České Budějovice a spěchal. „Přišla tma, dojel do Rudolfova, kde ho varovali, aby se na cestu nevydával, ale on si vzal lucernu a vyjel. Jel po okraji strouhy, koně se dostali na samou hranu, celý vůz se převrátil a formana rozmačkal. Podle protokolů v archivu byl úvoz hluboký víc než jeden sáh, což je kolem dvou metrů,“ vypráví archivář.

Se samovolným vytvářením dalších cest ale souvisely i spory o majetek, protože úvozy často sloužily jako hranice panství. V českobudějovickém archivu to dokládají dochované protokoly ze schůzí městské rady z roku 1681.

„Píše se tu, že městská delegace byla jednat v Lišově s tamním purkmistrem. Jeden bod se týkal toho, že cesta v okolí Jivna běžela přímo po hranici mezi majetkem města České Budějovice a majetkem města Lišov, a jak vznikaly ty nové úvozy, hranice se přesouvala tak, že jednomu přibývalo a druhému ubývalo,“ říká Daniel Kovář.

V historickém dokumentu se doslova píše: „Promluveno s primasem lišovským stran silnice, která k Lišovu jde, že na nás tam stojící les se uchyluje a gruntu nám ubejvá, jim lišovským mezitím z druhý strany lesu přibejvá, což my dáleji trpěti nemůžem.“

Několik let trvala jednání o tom, kdo bude silnici udržovat, aby formani nevytvářeli stále nové úvozy. „Nakonec se dohodli, že silnice bude udržovaná oběma stranami, oběma městy na společné náklady a že ty vedlejší úvozy budou zataraseny poraženými stromy. Takže tady máme náznak dávné regulace dopravy,“ dodává Daniel Kovář.

Pátrání po historii dávných formanských cest přináší magazín Vltavín. Dále nabízí archivní povídání o mnichovi Vintířovi, znalci a zakladateli některých šumavských cest.

Spustit audio

Související