Rodiče vychovávají a prarodiče rozmazlují? Tak by to být nemělo, říká lektorka kurzů

S dětmi a mládeží pracuje Renata Švestková více než třicet let. Hodně věcí se však podle svých slov naučila až díky vlastním potomkům. „Moje děti jsou black and white. Chvíli v nich vidím sebe, chvíli mojí maminku, tátu, babičku z druhé strany nebo dědu. Ale je to krásné, člověk vidí, jak se v nich všechno setřepalo, a může obdivovat některé jejich vlastnosti, které sám nemá. Naučily mě trpělivosti, pokoře, určitému druhu rozvahy a přemýšlení z jiného úhlu pohledu,“ říká.

Renata Švestková|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Za důležitý považuje nejen vztah dětí s rodiči, ale také prarodiči. S častým tvrzením, že rodiče mají vychovávat a prarodiče rozmazlovat, úplně nesouhlasí. „Myslím, že to nejde takhle rozdělit, mělo by to být vyvážené. I rodič rád rozmazluje a opečovává a i prarodiče mohou vychovávat, protože zase mohou děti naučit něco jiného, mají už řadu zkušeností. Děti mohou vidět třeba jejich nadhled, pokoru k určitým věcem,“ připomíná.

„Mým dětem soužití s prarodiči velice pomohlo. Nikdy jsem nelitovala toho, že máme mezigenerační soužití, naopak si toho velice vážím. Jsme taková parta, ve které má každý svou roli a vždycky si vypomůžeme. Je samozřejmé, že to má spoustu výhod i nevýhod,“ dodává Renata Švestková.

Rodina je základní kámen, který nás formuje pro budoucnost. Výchova v rodině se přenáší z generace na generaci a je otázkou, jestli jako rodiče přistoupíme na metody, které nám způsobily nějakou újmu. „Nutno vycházet z toho, že každý jsme originál. Každý máme své starosti, problémy, svojí povahu a vždy je to o tom dojít ke kompromisu, který bude vyhovovat všem. Samozřejmě se to nemusí vždycky podařit, ale je potřeba to co nejlépe nastavit, aby všichni byli v pohodě, spokojení s tím, kde jsou, kým jsou a s kým jsou,“ komentuje Renata Švestková.

Čtěte také

Počítačové hry přináší i mnoho dobrého. Někdy se vyplatí děti v hraní spíš podporovat, říká psycholog

Roli podle ní bezesporu hraje i věk, ve kterém jsme se stali rodiči. „Myslím si, že když je člověk mladší, tak na řadu věcí týkajících se dítěte nahlíží jinak než v pozdějším věku. Já sama jsem si říkala, že bych chtěla být o pár let mladší, když se mi narodilo první dítě, protože bych možná byla v určitých ohledech méně úzkostná a více sportovní. Ale všechno přijde do života tak, jak má. A podstatné je hlavně to, že chceme být rodiči a že se chceme věnovat dětem s plnou péčí a zodpovědností,“ říká.

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity pořádá kurzy pro rodiče, vychovatele, pěstouny i nastávající rodiče nazvané Silní rodiče – silné děti. „Chceme podpořit rodiče, aby s dětmi mluvili, naslouchali jim, aby dokázali řešit konflikty v rodině tak, aby všichni byli vítězi,“ popisuje Renata Švestková.

„Kurz přináší informace v určitém sledu a celku a zabývá se důležitými výchovnými postupy, ale nikomu nic nenutí. Spíš je to o nějaké reflexi, o tom, co člověk zná, jak byl sám vychován, jak by to chtěl u svých dětí. Jde i o to, abychom se zbavili některých těch automatických věcí, které jsme si přinesli ze své vlastní rodiny. Tím neříkám, že naši rodiče byli špatní, že nás špatně vychovali, vůbec ne. Myslím, že je dobré být vděčný za to, co nám dali pozitivního, a z toho vycházet při výchově vlastních dětí,“ doplňuje Renata Švestková.

Celý rozhovor s Renatou Švestkovou o vztahu rodičů a jejich dětí i o tom, jestli je vařečka vhodným výchovným prostředkem, si poslechněte online.