Nechte děti prožít i neúspěch a vypněte televizi, radí odbornice rodičům předškoláků

28. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Desková hra, figurka, dítě, emoce, prohra, společenská hra, člověče nezlob se, ilustrační

Deset oblastí, které by mělo zvládat předškolní dítě, definuje ministerstvo školství. O rozvíjení dovedností se za normálních okolností starají mateřské školy. Ty byly ovšem v době lockdownu zavřené. Co tedy můžeme s dětmi natrénovat doma, radí klinická logopedka Zdeňka Koppová.

Co by měl zvládat předškolák:

  • určitou fyzickou vyspělost a samostatnost,
  • kontrolu nad svým chováním,
  • přiměřené komunikační dovednosti,
  • jemnou motoriku a stranovou orientaci,
  • rozlišovat vjemy zrakem a sluchem,
  • základní logické operace a geometrické pojmy,
  • schopnost soustředit se a učit,
  • fungovat ve skupině,
  • vnímat kulturní podněty a sám něco tvořit,
  • orientovat se ve svém prostředí.

Otužování vyhozenou figurkou

Například v sociální oblasti můžeme podle Zdeňky Koppové komunikaci v kolektivu nahradit tím, že si doma s dětmi hrajeme a že je necháme prožít i neúspěch. „Dítě, které se pohybuje mezi vrstevníky, totiž vždycky zažije nějaký neúspěch. To, že naše ratolesti zažijí něco, co je pro ně nekomfortní, je otužuje pro život,“ vysvětluje.

„Je to jako otužování studenou vodou, v tomto případě přiměřenou mírou stresu. Například prohrou v Člověče, nezlob se! To je lekce, kterou rodiče musejí dětem dopřát. Dítě, které žije jako v bavlnce, není pak na život připravené. A ve škole, když pak nedostane jedničku nebo hvězdičku, je z toho týden rozhozené,“ dodává.

Slovní ping pong

Další problematickou oblastí je vnímání. „Dnešní děti často u ničeho nevydrží, mění si činnosti, jak se jim zlíbí, neudrží pozornost. Ale ve škole musejí odvést práci, dokončit zadaný úkol,“ popisuje Zdeňka Koppová.

Čeho se tedy mají rodiče vyvarovat? „Například budeme-li číst dětem pohádku jako tank, dítě po chvíli nebude dávat pozor. Ono si zvykne na kulisu a paní učitelku pak bude brát taky jako kulisu. Je třeba vytvářet příležitost pro zpětnou vazbu, navodit vzájemný ping pong. Zastavovat se, ptát se, v laskavém rozhovoru zjišťovat, jestli dítě pohádku vnímá, jak jí rozumí,“ radí logopedka, která se ve své českobudějovické praxi věnuje právě dětem.

„Už jsem se v praxi setkala i s extrémem, že dítě, které se nenaučilo včas udržet pozornost, dospělo v sedmé třídě tak daleko, že si do školy nosilo diktafon. Doma si to maminka poslechla a znovu udělala výklad. To je extrém a je to nanic. Další monolog. My musíme v komunikaci s dítětem vést dialog,“ vypráví.

Mantinely nemá jen hokej

Pro nástup do školy jsou také důležité mantinely chování, aby bylo ve třídě vůbec možné udržet jakýsi řád a vést výuku. Děti musejí podle Zdeňky Koppové vědět, že „moje práva končí tam, kde začínají práva druhého.“ Tam, kde se ve třídě sejdou takto vybavené děti, je radost učit a žáci dělají rychlé pokroky. A naopak.

„Nastavit dítěti pravidla se může některým rodičům zdát nesnadné. Mohou si myslet, že dítě, které zatím žádné hranice nemělo, se bude bránit. Dítě by se ale nikdy bránit nemělo. Je to na nás dospělých, jak s dítětem umíme čarovat,“ říká.

„Děti udělají strašně moc za pohlazení, za pusu, za výlet... Rodiče mi často v poradně říkají: Jak to děláte, že vás to naše dítě tak poslouchá, to doma... Ono ze mě cítí jistotu, že umím pravidla nastavit a že to, co řeknu, platí. Jakmile zakážete dítěti dívat se na televizi a pak mu ji pustíte, nemůžete se divit, že pravidla nefungují,“ doplňuje logopedka.

Vypněte televizi

Další oblastí je zrakové a sluchové vnímání. „Hladina hluku je dnes vysoká a zvukových podnětů je moc. Mozek si přivře dveře, aby se z toho nezbláznil. Omezí vnímání. A tak v rodinách, kde celý den běží televize nebo rádio, se děti naučí se na sluchový vjem nesoustředit. A ani ze školy si nic nepřinesou,“ připomíná Zdeňka Koppová.

Sluchové vnímání je třeba trénovat. Ideální je nám dobře známý slovní fotbal nebo hra na popletené pohádky, kdy děti odhalují, co jsme při vyprávění řekli špatně. „Další variantou je detektiv – ztratilo se slovíčko a ty vždycky tleskneš, když ho zaslechneš... Můžeme jít do lesa a poslouchat ptáky, můžeme poslouchat ticho... Fantazii se meze nekladou,“ doplňuje logopedka.

Čtěte také

Specifická cvičení připravují na čtení. „Jsou to takzvaná hlásková cvičení. I ta zvládneme doma: na co slovo začíná, na co končí a podobně. Má-li dítě později vědět, jaké písmenko tam napíše, musí ho i slyšet,“ vysvětluje Zdeňka Koppová.

Co se zrakové pozornosti týče, můžeme podle ní třeba hledat s dětmi rozdíly mezi dvěma skoro stejnými obrázky. „Rozdíl může být i v tom, že je na obrázcích něco stranově obrácené. V tomto případě cvičíme orientaci pravá – levá. Proč? Třeba proto, že později bude muset dítě rozlišovat mezi písmenky p, b, q, d – a podívejte se sami: nejsou si zatraceně podobná?“

Přiřazování obrázků, které k sobě nějakým způsobem patří, zase rozvíjí logické myšlení. Cvičení na grafomotoriku pak nemá obnášet jen držení tužky a čmárání, ale trénink důležité koordinace oko – ruka: sledovat bludiště, obtáhnout tvar. „Škola totiž neučí všechno od úplného začátku, ale navazuje na to, co dítě už zná,“ uzavírá odbornice.

Celý rozhovor se Zdeňkou Koppovou o rozvíjení dětských dovedností si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.

Spustit audio

Související