Rekordmani letí nonstop několik dní. Migrace patří k životu mnoha zvířat, přestává ale být výhodná
Mnoho zvířat se pravidelně během svého života stěhuje na sever. Z tropů a mírných šířek se ptáci, hmyz i savci přesouvají do severnějších oblastí až po Arktidu. Důvodem je snaha využít sezónní nabídku potravy. Podle přírodovědců se ale podmínky na planetě v poslední době rychle mění a migrace už nemusí být pro živočichy tak výhodná jako dříve.
Zvířata migrují hlavně kvůli potravě. „V tropech je relativně pořád co žrát, ale je to prakticky stále stejné. V mírném pásu toho v zimě moc k jídlu není, kdežto v létě nastává vrchol potravní nabídky. A čím více jdeme na sever, tím je vrchol markantnější. V Arktidě je během jednoho měsíce na přelomu června a července opravdu hodně potravy, proto řada druhů migruje, aby tuto sezónní nabídku využila,“ vysvětluje Vojtěch Kubelka z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Navíc podle něj směrem na sever ubývá predátorů, kteří mohou ohrozit rozmnožující se živočichy, a ubývá také parazitů. „Řada zvířat proto míří na sever, aby se tam rozmnožila. Přes zimu ale pak nezůstávají, ta je tam náročná, takže utíkají zpět do mírnějších šířek nebo tropů,“ dodává.
Migrují nejen ptáci, ale i hmyz nebo savci. „Pro letící ptáky je to trochu snazší než třeba pro soby, kteří musí běžet po pláni, ale stále je to relativně náročné. Spíš než vlastní přesun je těžší například najít vhodná potravní stanoviště, tahové zastávky,“ popisuje Vojtěch Kubelka.
Některým druhům trvá migrace pár dnů, jiné se mohou pomalu postupně přesouvat několik měsíců. „Pak jsou rekordmani, kteří to zvládnou naráz. Břehouš rudý létá zpravidla z Aljašky rovnou přes Tichý oceán až na Nový Zéland a trvá mu to 11 až 12 dnů. Letí nonstop, během letu spálí polovinu své vlastní hmotnosti. Nikdy nepřistává, nespí, prostě letí. Ti šikovní to zvládnou, přistanou a pak už nemají v podstatě žádnou mortalitu, protože je tam opravdu tvrdá hranice – kdo to nezvládne, skončil v oceánu,“ uvádí přírodovědec.
V terénu se zvířata orientují mnohem lépe než člověk. „Stejně jako lidé sledují různé orientační body, třeba velkou horu, poloostrov, jezero. Sledují hvězdy, Měsíc a Slunce. Navíc dokáží vnímat polarizované světlo, to znamená, že i když je pod mrakem, pořád ví, kde je Slunce. Také se ukazuje, že jsou schopni magnetorecepce, vnímají magnetické póly Země, což jim pomáhá poznat, kde je sever,“ popisuje Vojtěch Kubelka.
Některá zvířata cestují samostatně, častá je ale podle něj migrace ve skupinách. „Obvykle si asi představíme hejno hus nebo jeřábů. Ti letí za sebou, což snižuje odpor vzduchu a pomáhá šetřit energii, střídají se na vedoucí pozici. Savci se také většinou přesouvají společně. Stáda sobů nebo antilop se mohou lépe bránit před predátory a také šetří energii,“ připomíná.
Čtěte také
Skupina má zpravidla vedoucího. „Jsou to většinou zkušenější jedinci. Zvířata mají určité vrozené schopnosti, ale pokud trasu ještě neznají, je to pro něj někdy komplikované. Víme, že mladší jedinci se snadno zatoulají úplně někam jinam,“ říká Vojtěch Kubelka.
Na migraci zvířat ale mají v současnosti vliv klimatické změny a vzrůstající tlak člověka. „Aktuálně se bohužel potvrzuje, že migrace už nemusí být pro ty druhy tak výhodná jako dříve. Arktická hnízdiště už nejsou tak bezpečným přístavem a během cesty čeká také řada nepříjemností,“ uvádí přírodovědec.
Podle něj lidé zvířatům cestu leckde zkomplikovali. „Souvisí to zejména se ztrátou vhodných zastávek. Třeba přílivové zóny, které jsou důležité pro bahňáky, mizí pod městy, zemědělskou půdou a průmyslovými objekty. Táhnoucí sobi jsou zase omezování silnicemi nebo železnicí,“ vysvětluje.
„Změny po celé planetě jsou v současnosti tak rychlé, že se většina druhů nezvládá adaptovat, takže bohužel strádají a mají méně potomků. Migrujících živočichů obecně ubývá,“ doplňuje.
Celý rozhovor s přírodovědcem Vojtěchem Kubelkou o migraci živočichů si poslechněte online.
Související
-
Mladý jihočeský biolog se nadchl pro bahňáky. S nimi se dostal až na obálku časopisu Science
„Už na gymnáziu jsem byl zapálen do bahňáků. V roce 2007 jsme obnovili činnost skupiny pro jejich výzkum a ochranu,“ vzpomíná na počátky své vědecké dráhy Vojtěch Kubelka.
-
Z jihočeské přírody mizí zajíci. Myslivci už je ani neloví, střílejí jen pár kusů na akce
O úbytku zajíců v české přírodě se mluví už řadu let. Jejich stavy se k lepšímu nemění. „Trend trvá. Je to čím dál horší, zajíců je stále míň,“ říká myslivec Pavel Pletka.
-
Za koupené kalhoty přírodě dlužíme. Měli bychom přemýšlet, kolik věcí potřebujeme, upozorňuje ekolog
Uhlíková, ekologická nebo vodní může být stopa, jakou za sebou nechává výrobek, potravina nebo lidská činnost. Mluví o tom Jaroslav Bernas, který vyučuje agroekologii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka