Pavel Kroneisl: Stage, nebo pódium?

Doslova mě to praštilo do ucha. Nebo jsem četl na plakátu pozvánku na Emmy Destinn Open. No, to musí česká, světoznámá operní pěvkyně doslova rotovat v hrobě.

Proč, proboha takováto honba za světovostí za každou cenu. Působí to akorát hrozně trapně.

Vím, jsou obory, kdy se anglické výrazy používají zcela běžně. Protože jsem bývalý sporťák, tak připomenu třeba golf nebo závody F1. Tam to patří, protože některé odborné výrazy jsou i obtížně přeložitelné.

Ale cpát cizí výrazy tam, kde čeština krásně poslouží, to je silná káva. Já si vždycky při podobné příležitosti vybavím jeden starý zážitek.

Vrátili jsme se před léty v neděli večer z víkendu. Pustil jsem televizi, ale ani na jednom z našich dvou tehdy vysílajících programů nebylo nic zajímavého. My Jihočeši jsme ale měli možnost pustit si Rakušáky.

Přepnul jsem tam a koukám Jan Werich v bílém fraku s kocourem na klíně, tedy kouzelník a Jan Werich, tedy dvojník, tulák v kalhotách s kšandami, s tralaláčkem na hlavě. U nás tehdy hluboce trezorový film Až přijde kocour. A dokonce v původním znění s německými titulky.

S chutí jsme se dívali. A přišla ona, pro mě nádherná scéna, kdy se kouzelník loučí s tulákem a říká: „Brou noc dvojníku.“ Ten odpoví: „Brou“. A kouzelník dodá: „Moc brou.“ A pod tímto krásným mini dialogem lakonický německý titulek: Gute Nacht.

Je jasnější důkaz o půvabu češtiny? Tak si ji, prosím, zbytečně nekažme.