Jan Štifter: Bělin radar

3. prosinec 2025

Rozhlasový sloupek

„Tak tohle už, tati, nechci nikdy vidět…“ Fascinuje mě, o co si tak malé děti – naše děti, umějí říct. Na co dokážou upozornit. Jak se vůbec nebojí vyjadřovat pocity, city – jak dovedou pár slovy definovat, co se jim právě žene hlavou.

Právě takhle přede mnou stála čtyřletá Běla – a vstupovala do mírné rozepře, kdy jsme se o něčem dohadovali s manželkou.

Snad jsem mluvil příliš nahlas, když Běla rozrazila dveře a řekla, že tohle se jí vážně, ale vážně nelíbí. Ten skrček stál mezi námi a upozorňoval, že takhle se už příště bavit nebudeme, nebo alespoň ne před ní.

Zase jindy, domlouval jsem starší dceři Medě, už ani nevím, jestli zašpinila sedačku nebo přinesla poznámku ze školy, a byla přešlá, snad si brala otcovo kázání k srdci, stála zase Běla ve dveřích a vysvětlovala, že takhle tedy ne. „Tati, Meda teď vůbec není šťastná,“ řekla mi.

A mně se to vlastně moc líbilo, ten přístup malé rozcuchané holky, která už v sobě někde hluboko používá radar, který říká, co je a není správné, vede ji k uctivosti a slušnosti, jen trochu jinak, než jsme to jako děti uměli my. Běla cítí svůj morální kompas a nebojí se ho použít. Tyhle děti si umějí říct. A pro nás je to dost často škola života.

autor: Jan Štifter | zdroj: Český rozhlas