Jan Štifter: Hřiště na Palačáku
Raduju se z nového hřiště na Palačáku, ač někteří říkají, že přímo do náměstí dětské hřiště nepatří – podle mě je to skvělé místo pro setkávání, protože zdejší děti tolik dalších příležitostí nemají.
Vyrůstal jsem na Pražském sídlišti, kde jsme se potkávali na klepači nebo u pískoviště, ale staré Pražské předměstí už ta přirozená dětská centra nemá, děti si tu hrávaly na dvorech a zahradách, dneska jim spíš zůstávají chodníky a parkoviště, a tak hřiště na Palačáku vidím jako průlom: je prostorné, bezpečné, dokáže budovat komunitu. Šmahem nahradilo hřiště na rohu Lipenské, kam spíš zabíhali pejskaři z okolních činžáků.
Kdybych si mohl objednat, řekl bych: A teď prosím Sady. Protože tam hřiště taky úplně nepatří, ale ten park ho potřebuje – měl by o něco víc sloužit dětem, rodinám, Budějčákům k trávení volného času, jako to bývalo dřív.
Hřiště by ten park prosvítilo, polidštilo. Dostalo by novou funkci, protože v dnešní podobě jsme Sady bezostyšně odevzdali bezdomovcům. Ten nejkrásnější park v širším centru Budějovic…
Ale o Palačáku se taky dlouho jen mluvilo, nic se nedělo – a povedlo se. Fandím Sadům – a fandím tam budějovickým dětem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
