Pavel Kroneisl: Chvála dvanácettrojky
Když jsme kdysi stavěli náš domek u Lipna, potýkali jsme se se dvěma velkými problémy. Jak sehnat materiál a jak ho přivézt. Ten druhý jsem vyřešil tím, že jsme koupili Škodu 1203.
Tehdy to u nás bylo velmi rozšířené auto. „Dvanácettrojky“ se využívaly jako sanitky, vozily se s nimi lahůdky, na rozvozy v nich jezdili i pošťáci. Byla to totiž tenkrát kromě východoněmeckého Barkasu, což byl dvoutakt, jediná dostupná dodávka na našem trhu.
Já jsem tu naši pořídil v jednom českobudějovickém autobazaru za šest tisíc korun. Milá „dvanácettrojka“ byla nepojízdná, ale to mi nevadilo, protože jsem ji s pomocí kamarádů velice rychle vyladil a Lízinka, jak naši dodávku pojmenovala naše tehdy malá dcerka, frčela, jen to svištělo.
No frčela, kdo tahle auta znal, ví dobře, že plně naložená nesměla vidět kopec. Já jsem měl vždy na cestě dva. Větřní a Světlík. V obou se velice těžko předjíždí. Umíte si asi představit léto, pozdní páteční odpoledne a národ valící se na Lipno. A ejhle! V kopci naložená Lízinka jedoucí rychlostí dvacet kilometrů v hodině!
No, co budu líčit. Díky otevřenému okénku, ze kterého jsem vždy – pravda trochu provokativně – vyložil loket, jsem si od předjíždějících řidičů vyslechl své.
Ale na tohle auto vzpomínám často, vždycky říkám, že kromě cihel, písku a trámů na krov jsem s Lízinkou na stavbu odvezl vše. A vzpomínají na ni také někdejší děti ze vsi, dnes už téměř padesátníci. Vozil jsem je totiž do letního kina v Lipně nad Vltavou.
Dnes už to mohu prozradit, je to moc dávno. Někdy nás totiž v naší Lízince jelo i dvacet. Prostě „dvanácettrojku“ i přes některé její nedostatky jenom chválím.
Související
-
Pavel Kroneisl: Vesele se šlape do pedálů
S příchodem teplých dnů se u našeho lipenského domku na silnici vedoucí do Rakouska opět vyrojili cyklisté. No, cyklisté, já vlastně nevím, jak je správně pojmenovat.
-
Pavel Kroneisl: Když má pes správný výcvik
O tom, že patřím mezi pejskaře, jsem v Rozhlasových sloupcích mluvil už několikrát. Patřil k nim kdysi i můj bratr. Měl krásnou fenku německého ovčáka jménem Nina.
-
Pavel Kroneisl: Velikonoční kůzlátko
Pamatuju si z dětství zejména na jedny Velikonoce. Dlouho se u nás doma mluvilo o tom, že k velikonočním tradicím patří jídla z kůzlečího masa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
