Pavel Kroneisl: Když má pes správný výcvik
O tom, že patřím mezi pejskaře, jsem v Rozhlasových sloupcích mluvil už několikrát. Patřil k nim kdysi i můj bratr. Měl krásnou fenku německého ovčáka jménem Nina.
Protože byl absolventem Střední veterinární školy, tudíž odborník, poskytl své fence náležitý výcvik. Dokázal to, že mu byla naprosto oddaná a dokonale ho hlídala.
To jsme se třeba jednou koulovali na zahradě u chalupy a Nina vesele chytala létající hroudy sněhu. Až do chvíle, kdy jsem se rozběhl proti bráchovi, že ho řádně trefím. Než jsem stačil hodit, ležel jsem hubou ve sněhu a na zádech jsem měl vrčícího psa. Brácha jenom prohlásil: „Vidíš, nemáš si začínat.“
Lepší zážitek ovšem měl můj táta. To bylo v létě, krásné počasí, táta v kuchyni vařil, okna byla dokořán a Nina se poflakovala po zahradě. Ona byla vycvičena zvláštně. Do zahrady pustila kohokoliv. Tam ho ale velice nenápadně pozorovala a běda, když chtěl odejít. To si stoupla před branku, vytáhla pysky, ukázala řádné bílé zuby a bylo po srandě.
A něco podobného se stalo právě tenkrát. Táta najednou ze zahrady slyšel volání: „Pojďte si sem, pojďte si sem, odvolejte toho psa, pomoc!“ Rychle vyběhl ven a co tam uviděl, ho pobavilo. Na zeď baráku byl zády přilepen příslušník VB, hlídačka Nina mu stála packami na výložkách a temně mu vrčela tak deset centimetrů před obličejem.
Táta psa odvolal a samozřejmě ho pochválil, což se esenbákovi nelíbilo, ale co mohl dělat. Tahle příhoda se rychle roznesla po vsi, Nina byla slavná, ale od té doby se k našim návštěvy raději ohlašovaly předem.
Související
-
Pavel Kroneisl: Velikonoční kůzlátko
Pamatuju si z dětství zejména na jedny Velikonoce. Dlouho se u nás doma mluvilo o tom, že k velikonočním tradicím patří jídla z kůzlečího masa.
-
Pavel Kroneisl: Co přinesl život
Tak jsem se prokodrcal životem k sedmdesátce. Najednou je tady a jenom zírám, jak to všechno uteklo. Je na co vzpomínat, ale zároveň je to takové divné.
-
Pavel Kroneisl: Šumava umí své
V průběhu let jsme na Šumavě zažili mnohé, teď mám na mysli počasí. Tropická vedra, sněhové přívaly, průtrže mračen i poklidné přívětivé dny podzimního indiánského léta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
