Pavel Kroneisl: Šumava umí své

15. březen 2022

Rozhlasový sloupek

V průběhu let jsme na Šumavě zažili mnohé, teď mám na mysli počasí. Tropická vedra, sněhové přívaly, průtrže mračen, ale také poklidné přívětivé dny podzimního indiánského léta.

Například letošní zima se v tomto směru vyřádila parádně. Ne, co se týče sněhu, ale vůbec nešetřila větrem. Nevětrných dnů bylo hodně málo. Většinou to celý den skučelo, ohýbalo holé stromy a dělalo paseku na silnicích, v lese i na kolejích.

Ničivý vítr nemusejí ani lidé, a zřejmě ani zvířata. Třeba náš jezevčík Black, ten větrné počasí přímo nesnáší. Nadšeně vyběhne ven a ejhle, ono to fouká. Zarazí se, uši mu ve větru plandají.

Chvíli zkoumá, o co jde, pak rychle vykoná, co potřebuje, a šup, už je čumákem na dveřích a dožaduje se návratu domů, do tepla. Snažit se, aby pobyl venku déle a trochu se vyvětral, je naprosto marné.

On má svůj názor a ty, páníčku, si buď venku sám. Vůbec nejhorší je, když se k silnému větru přidá déšť nebo sníh. To na mě kouká s jednoznačnou otázkou v očích. No, prosím tě, nezbláznil ses, co tam mám dělat? Tam já prostě nejdu a basta. Doma mám teplý pelíšek, co bych dělal v té sibérii. Já vás mám rád, ale do tohodle počasí mě chodit nenuťte!

Vážení pejskaři, asi to taky znáte, co? Ale stejně máme ty svoje možná přílišnou péčí zhýčkané chlupáče pořád rádi.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj: Český rozhlas