Pavel Kroneisl: Šumava umí své
V průběhu let jsme na Šumavě zažili mnohé, teď mám na mysli počasí. Tropická vedra, sněhové přívaly, průtrže mračen, ale také poklidné přívětivé dny podzimního indiánského léta.
Například letošní zima se v tomto směru vyřádila parádně. Ne, co se týče sněhu, ale vůbec nešetřila větrem. Nevětrných dnů bylo hodně málo. Většinou to celý den skučelo, ohýbalo holé stromy a dělalo paseku na silnicích, v lese i na kolejích.
Ničivý vítr nemusejí ani lidé, a zřejmě ani zvířata. Třeba náš jezevčík Black, ten větrné počasí přímo nesnáší. Nadšeně vyběhne ven a ejhle, ono to fouká. Zarazí se, uši mu ve větru plandají.
Chvíli zkoumá, o co jde, pak rychle vykoná, co potřebuje, a šup, už je čumákem na dveřích a dožaduje se návratu domů, do tepla. Snažit se, aby pobyl venku déle a trochu se vyvětral, je naprosto marné.
On má svůj názor a ty, páníčku, si buď venku sám. Vůbec nejhorší je, když se k silnému větru přidá déšť nebo sníh. To na mě kouká s jednoznačnou otázkou v očích. No, prosím tě, nezbláznil ses, co tam mám dělat? Tam já prostě nejdu a basta. Doma mám teplý pelíšek, co bych dělal v té sibérii. Já vás mám rád, ale do tohodle počasí mě chodit nenuťte!
Vážení pejskaři, asi to taky znáte, co? Ale stejně máme ty svoje možná přílišnou péčí zhýčkané chlupáče pořád rádi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
