Pavel Kroneisl: Extra dárek k MDŽ

Jo, fakt to tak bylo. Musím to vysvětlit. Totiž – k Vánocům mi tenkrát přivezl kamarád z novohradských lesů stromeček, jaký jsem nikdy před tím neviděl. Byla to krásně hustá špička 30 metrů vysoké jedle poražené právě na Štědrý den, navíc obsypaná spoustou šišek.

Stromek jsem umístil do ložnice, kterou jsem ale musel vzhledem k jeho velikosti poněkud přestěhovat, což se mé ženě samozřejmě vůbec nelíbilo, a hned jsem ho náležitě nazdobil. Kdokoli k nám tenkrát na Vánoce zavítal, stromeček obdivoval.

Každý večer jsme si jej s naší malou dcerkou rozsvítili a okouzleně na něj zírali. Žena naše nadšení stále nesdílela. Aby totiž stromeček vydržel dlouho zelený a neopadal, vypnul jsem hned na Štědrý den v ložnici topení. A zima byla tenkrát docela chladná.

Skončil prosinec, minul leden i únor a naše krásná jedle stále zářila v ložnici. Větve byly sice už trochu ohnuté, ale nespadla z něj jediná jehlička. Šišky se mírně rozevřely a krásně voněly.

Byla to prostě paráda a já jsem si říkal, že by nám náš novohradský zázrak mohl vydržet třeba až do příštích Vánoc. Jenže pak přišlo ono přání k MDŽ a já jsem tedy milý vánoční stromeček 8. března odstrojil.

Vzbudil jsem velké podivení celého okolí, když jsem jej vyhazoval z okna ze čtvrtého patra našeho domu a nesl ke kontejneru. Venku už kvetly sněženky a krokusy a já byl mnohými považován za pěkného magora. Ale splnil jsem tenkrát svojí ženě k MDŽ její velké přání.

Milé ženy, možná máte i vy v záloze nějaké kuriózní přání, zkuste ho vyslovit nahlas, a třeba vám bude právě dnes splněno.