Pavel Kroneisl: Co přinesl život
Tak jsem se prokodrcal životem k sedmdesátce. Najednou je tady a jenom zírám, jak to všechno uteklo. Je na co vzpomínat, ale zároveň je to takové divné.
Můj o pár let starší kamarád v tomhle věku vždycky říkal: „Když se ráno probudíš a nic tě nebolí, tak jsi mrtvej.“
No, tak hrozný to zase není. Ještě se nerozpadám a taky moc neblbnu, tedy alespoň doufám. I když, co jsem dřív dělal hodinu, mi teď trvá tři a těžší práce víc bolí.
Teprve se sedmdesátkou za krkem mi plně dochází postřeh moudrého Jana Wericha, který kdysi v rozhovoru s panem Janouškem, redaktorem Mladého světa prohlásil: „Víte, Janoušku, vono stáří je vůl.“
Měl pravdu. Stejně jako Miroslav Horníček, který říkal, že moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.
Byli to oba chytří pánové a já si jich hluboce vážím. Věk přináší hlavně zkušenosti. A snad je člověk i více tolerantní, protože si říká: Vážení, ono tohle všechno už tu jednou bylo. Není to sice obecná pravda, ale platí to v mnoha případech.
Prostě ona sedmdesátka přece jenom nutí k zamyšlení. A opět se vracím k Janu Werichovi, který v jedné ze svých forbín říkal, že čas je pojem relativní. Měl pocit, že je mu sto a pak si něco přečetl a bylo mu najednou osm.
Básníku Jaroslavu Vrchlickému říkali v padesáti „velebný kmete“. A dobré je taky moudro, které ani nevím, kdo řekl. Že totiž stáří rádo udílí dobré rady, protože už nemůže dávat špatné příklady.
Tak vážení spoluvěkovníci, buďme rádi, že ještě jsme. A vy mladší, nebojte se, taky se dočkáte.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
