Pavel Kroneisl: Vesele se šlape do pedálů

20. červen 2022

S příchodem teplých dnů se u našeho lipenského domku na silnici vedoucí na hraniční přechod do Rakouska opět vyrojili cyklisté. No, cyklisté, já vlastně nevím, jak je správně pojmenovat.

Totiž – ačkoliv silnice kolem nás stoupá do dvanáctiprocentního kopce, já stále častěji sleduju jízdu v pohodě, žádné funění a dupání do pedálů. Prostě na celé čáře vítězí nad klasickým kolem to elektrické.

Původně jezdili na těchto strojích starší lidé, kteří se prostě kola nechtěli vzdát, ale síly už jaksi ubývaly. Teď je ale běžný tento obrázek – taťka s mamkou ve věku tak pětatřicet let v pohodě sviští do kopce na elektrokolech a za nimi malá ratolest šlape na obyčejném kolečku a zoufale volá: „Tatí, mamí, já už nemůžu.“ „Jen šlapej a nefrflej,“ ozve se většinou z kola na elektrický pohon.

Děje se to dost často a připomíná mi to onen známý otřepaný vtip. Tatínku, tatínku, kdy už bude Amerika? Nekecej a pádluj.

Mám ale pocit, že tenhle přístup k rodinným cyklovýletům děti spíš odradí. Protože, proč se dřít, když Tour de France vyhraju na počítači v pohodlí svého křesílka.

Pokrok jde dopředu a elektrokola nabývají vrchu. Vidím to dnes a denně, jak těch normálních kol bez baterií ubývá. Ale mám pocit, že jsme zase tak trošku obelstili sami sebe.

Hýbeme se, jezdíme na kole, ale té energie nevydáváme tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přidáme baterku a za chvíli už nebude třeba šlapat vůbec. A opět zvítězí přirozená lidská vlastnost, totiž lenost.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související