Pavel Kroneisl: Sepekovští kosmonauti

Ale vyřádit se na pouti umějí i dospělí. Třeba v Sepekově na Písecku. Ta historka je stará spoustu let.

To bylo tak. Parta  šesti místních a jejich přespolních kamarádů navštívila mši, absolvovala různé atrakce a skončila kde jinde než v hospodě. Tam byla tradiční pouťová zábava, která se vydařila, a během níž se k rozkurážené společnosti přidal i majitel řetízkového kolotoče Jarda.

Jeho atrakce stála poněkud stranou od ostatních, aby jí stromy nepřekážely v rozletu. Když zábava končila, dostal jeden z povedené party nápad, řečený za milion. „Kluci,“ povídá, „Jarda nás teď sveze na kolotoči.“

Zmíněný kolotočář mírně protestoval, ale nakonec svolil. Vyrazili, vysoukali se do sedaček a Jarda se zvoláním, ať to lítá, pustil kolotoč. Chvíli pozoroval rozdováděné klienty už hodně dospělého věku, pak mávl rukou, zalezl do své maringotky, ulehl a tvrdě usnul.

Hoši na kolotoči toho ovšem měli po pár minutách dost a zoufale na Jardu doslova řvali, aby to vypnul. Točili se a točili, zouvali se a botami trefovali maringotku, ale to vše nebylo nic platné.

Teprve první ranní sepekovská ptáčata, tedy lidé, kteří šli kolem, uviděli šest zhroucených postav na řetízkovém kolotoči a značně zaneřáděné okolí. Byl to prý pohled pro bohy. Někdo z přihlížejících vzbudil Jardu a ten po několika hodinách kolotoč konečně vypnul.

Z davu smějících se sousedů se ozvalo: Hele, to jsou sepekovští kosmonauti. A to jim už zůstalo.