Oslovení „tchyně“ jsem zakázala, ale s oběma zeťáky jsem moc spokojená, vypráví Iva Janžurová
Iva Janžurová patří mezi stálice českého hereckého nebe. Dokáže diváky rozesmát, dojmout i rozplakat. Nezastaví ji věk, ani bolavá kolena. Stále vystupuje v divadle, dobu svátků nevyjímaje.
„My jsme se zrovna včera s Evou Holubovou trumfovaly, kdo víc hraje o Vánocích. Myslím, že jsem vyhrála. Evička se chlubila volným týdnem, to jsem jí hned začala závidět. Já mám představení na Štěpána ve Stavovském divadle, pak ještě hraji sedmadvacátého, osmadvacátého a třicátého. Má to výhodu, že se budu držet dál od mís s cukrovím, abych se vešla do kostýmu,“ říká Iva Janžurová.
Vánoční publikum si herečka velmi pochvaluje. „Je jiné než v průběhu roku. Má v sobě svátečnost. A když hrajeme ve svátky po poledni, říkáme, že jsou ty lidi přejedený,“ dodává s úsměvem.
Vánoce má podle svých slov moc ráda a stále častěji vzpomíná na to, jak je trávila jako malá holka na Pelhřimovsku. „My jsme vždycky s bratry pro rodiče hráli břitké a veselé divadlo. Parodovali jsme sousedy kolem nás v Žirovnici. Já hrála všechny role, ať už to byli staří břichatí pánové nebo psi,“ vypráví.
„Přijela k nám vždycky tetička, ze které jsme si – pánbůh nás netrestej – dělali legraci. Hodně jsme ji parodovali. Ona si to trošku zasloužila. Já jsem se učila hrát na jejím klavíru, který měla schovaný u nás ve vilce. Když zjistila, že na něj hraju, nechala si ho odvézt. Pak měla u nás na půdě lyže, ty jsme hodně používali s bratrem, a měla i bicykl, a to všechno si taky odvezla. Taková to byla tetička, a proto jsme ji rádi parodovali. Také jsem jednou tančila kolem stromečku v celofánové sukýnce, která mi chytla. Vždycky u nás byly veliké legrace kolem stromku. Zažila jsem si vše, co mají děti zažívat,“ popisuje.
Vánoční zvyky z dětství se snažila dodržovat i se svými dcerami. Vyráběly ozdoby na stromeček, vařily vánoční klasiku, pekly spoustu cukroví.
Dnes Iva Janžurová podle svých slov jako hospodyně trochu vázne, ale dala si předsevzetí, že kapra na černo a rybí polévku vždycky uvaří. „Do té černorybové omáčky se kapr musí vložit až na posledních deset minut, jinak by se rozvařil. Tam je prostě všechno. Začíná to na zelenině, pak černé pivo, rybízová marmeláda, červené víno, cukr, sůl, perník, ořechy, mandle… Je to taková alchymie, skutečně nádherně vymyšlená omáčka. Tu vždycky dělám. A polévku připravuji dvojí, protože rybí někteří členové naší rodiny nechtějí,“ líčí.
Čtěte také
U vánočního stolu se každoročně setkává se svými dcerami, zeti, pěti vnoučaty a čtyřmi psy. Svou rodinu miluje. „Tchyně se nesmí znepřátelit se svými zeti. To jsem si dobře uvědomila na samém začátku. Když mi náš Tomášek, zeť, řekl mezi řečí ‚tchyně', zakázala jsem mu to, protože to oslovení má takový pejorativní nádech. Skutečně okamžitě poslechl a už mi tak nikdy neřekl,“ vzpomíná.
„S oběma zeťáky jsem moc spokojená. Vím, že s každým musím zacházet jinak. Na druhou stranu, oni si zvykají na mé životní proměny. Když jsme se poznali, byla jsem ještě čupr holka, teď už potřebuji s mnoha věcmi pomoct. Ale snažím se je nepřetěžovat,“ doplňuje.
Život bez divadla si Iva Janžurová neumí představit. „Mám vnitřní neschopnost odpojit se od práce, kterou mám ráda,“ říká. A tak neustále odkládá operaci kolen, která ji v budoucnu pravděpodobně nemine.
Celý vánočně laděný rozhovor s herečkou Ivou Janžurovou si poslechněte online.
Související
-
Byl jsem totální herecký antitalent, k založení Semaforu mě donutil Šlitr, vzpomíná Jiří Suchý
Jiří Suchý zasvětil svůj dlouhý život vesměs hudbě, divadlu a lidem. Na sklonku léta 2023 byl hostem jedné z besed na hradě Rožmberk. Český rozhlas rozhovor zaznamenal.
-
Svižně z postele, dobroty pro kočku, pak cvičení, prozrazuje Helena Vondráčková, jak začíná její den
Umělci mají často nabitý program i o svátcích. Potvrzuje to zpěvačka Helena Vondráčková. „Já mám pořád nějaká vystoupení. A taky domácnost, pejska, zahradu, manžela...“
-
Nicnedělání se lekl. A tak Jan Burian po sedmdesátce zase koncertuje, píše fejetony, točí podcast
Jan Burian je písničkář, básník a publicista. Jednou z jeho životních rolí je také „průvodcování“ po severských zemích. Stále se mu věnuje, stejně jako dalším činnostem.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.