Oslovení „tchyně“ jsem zakázala, ale s oběma zeťáky jsem moc spokojená, vypráví Iva Janžurová

„My jsme se zrovna včera s Evou Holubovou trumfovaly, kdo víc hraje o Vánocích. Myslím, že jsem vyhrála. Evička se chlubila volným týdnem, to jsem jí hned začala závidět. Já mám představení na Štěpána ve Stavovském divadle, pak ještě hraji sedmadvacátého, osmadvacátého a třicátého. Má to výhodu, že se budu držet dál od mís s cukrovím, abych se vešla do kostýmu,“ říká Iva Janžurová.

Vánoční publikum si herečka velmi pochvaluje. „Je jiné než v průběhu roku. Má v sobě svátečnost. A když hrajeme ve svátky po poledni, říkáme, že jsou ty lidi přejedený,“ dodává s úsměvem.

Iva Janžurová ve filmu Petrolejové lampy (1971)|foto:Fotobanka Profimedia

Vánoce má podle svých slov moc ráda a stále častěji vzpomíná na to, jak je trávila jako malá holka na Pelhřimovsku. „My jsme vždycky s bratry pro rodiče hráli břitké a veselé divadlo. Parodovali jsme sousedy kolem nás v Žirovnici. Já hrála všechny role, ať už to byli staří břichatí pánové nebo psi,“ vypráví.

„Přijela k nám vždycky tetička, ze které jsme si – pánbůh nás netrestej – dělali legraci. Hodně jsme ji parodovali. Ona si to trošku zasloužila. Já jsem se učila hrát na jejím klavíru, který měla schovaný u nás ve vilce. Když zjistila, že na něj hraju, nechala si ho odvézt. Pak měla u nás na půdě lyže, ty jsme hodně používali s bratrem, a měla i bicykl, a to všechno si taky odvezla. Taková to byla tetička, a proto jsme ji rádi parodovali. Také jsem jednou tančila kolem stromečku v celofánové sukýnce, která mi chytla. Vždycky u nás byly veliké legrace kolem stromku. Zažila jsem si vše, co mají děti zažívat,“ popisuje.

Vánoční zvyky z dětství se snažila dodržovat i se svými dcerami. Vyráběly ozdoby na stromeček, vařily vánoční klasiku, pekly spoustu cukroví.

Dnes Iva Janžurová podle svých slov jako hospodyně trochu vázne, ale dala si předsevzetí, že kapra na černo a rybí polévku vždycky uvaří. „Do té černorybové omáčky se kapr musí vložit až na posledních deset minut, jinak by se rozvařil. Tam je prostě všechno. Začíná to na zelenině, pak černé pivo, rybízová marmeláda, červené víno, cukr, sůl, perník, ořechy, mandle… Je to taková alchymie, skutečně nádherně vymyšlená omáčka. Tu vždycky dělám. A polévku připravuji dvojí, protože rybí někteří členové naší rodiny nechtějí,“ líčí.

Čtěte také

Já prostě šílím, když slyším slovo podcast, říká Miloň Čepelka, člen Divadla Járy Cimrmana i rozhlasák

U vánočního stolu se každoročně setkává se svými dcerami, zeti, pěti vnoučaty a čtyřmi psy. Svou rodinu miluje. „Tchyně se nesmí znepřátelit se svými zeti. To jsem si dobře uvědomila na samém začátku. Když mi náš Tomášek, zeť, řekl mezi řečí ‚tchyně', zakázala jsem mu to, protože to oslovení má takový pejorativní nádech. Skutečně okamžitě poslechl a už mi tak nikdy neřekl,“ vzpomíná.

„S oběma zeťáky jsem moc spokojená. Vím, že s každým musím zacházet jinak. Na druhou stranu, oni si zvykají na mé životní proměny. Když jsme se poznali, byla jsem ještě čupr holka, teď už potřebuji s mnoha věcmi pomoct. Ale snažím se je nepřetěžovat,“ doplňuje.

Život bez divadla si Iva Janžurová neumí představit. „Mám vnitřní neschopnost odpojit se od práce, kterou mám ráda,“ říká. A tak neustále odkládá operaci kolen, která ji v budoucnu pravděpodobně nemine.

Celý vánočně laděný rozhovor s herečkou Ivou Janžurovou si poslechněte online.