Já prostě šílím, když slyším slovo podcast, říká Miloň Čepelka, člen Divadla Járy Cimrmana i rozhlasák

V roce 1969 musel z Československého rozhlasu odejít, dál v něm ale publikoval pod cizími jmény. Kromě toho se s kolegy vrhli na divadlo a podařilo se jim prosadit i v televizi a ve filmu. Členem Divadla Járy Cimrmana je Miloň Čepelka už přes padesát let, víc se ale cítí být příslušníkem rozhlasové rodiny.

Rozhlasu zůstal věrný a po sametové revoluci se do něj oficiálně vrátil, mimo jiné s dechovkovým pořadem pro Český rozhlas České Budějovice. Dvacet let už také zasedá za mikrofon s knížkami.

„Dělám na jednom soukromém rádiu knižní hitparádu, čili představuju nové knihy. Sice komerčním způsobem, ale já si dovoluji sem tam vyjádřit svůj názor, to jest naznačit, že tahle kniha stojí za to, abyste ji četli, a tahle že za to třeba ani nestojí. Ale musím to říct tak, aby to takhle neznělo. Což mě baví. V tu chvíli je to tvůrčí práce. Moje žena vždycky říká: Tohle jsi řekl hezky. I když jsem to znectil,“ vypráví.

Čtěte také

Ani socialistická matrika se neodvážila proti mému jménu něco namítnout, směje se zpěvák kapely Jelen

V 90. letech působil Miloň Čepelka dokonce v roli vedoucího pracovní skupiny Jazyková kultura Československého rozhlasu. „To působil, ale celkem neúspěšně. Když jsem si vymyslel pořad Přistihnem se na hruškách, který přímo na příkladech z vysílání kritizoval různé rozhlasové kolegy za jejich jazykové chyby, říkali mi: No, to vám teda pěkně děkuju! Zkrátka jsme toho nechali. Viníci nebyli rádi a i vedení mělo pocit, že je to střílení do vlastního hnízda,“ vzpomíná.

Následoval pořad Jazyková osvěžovna, který měl posluchačům osvěžit paměť a připomenout, jak se vyjadřovat, aby to nebylo proti duchu jazyka českého. „Spolupracoval jsem s profesorkou Věrou Formánkovou a s hercem Ondřejem Havelkou. To mě taky bavilo, ale nakonec se ukázalo, že je to asi zbytečné a že náprava musí jít jinudy,“ dodává.

Co si tedy o jazykové kultuře myslí češtinář Miloň Čepelka dnes? „Radši si nic nemyslím, protože je špatná. Já prostě šílím, když slyším slovo podcast. Najednou spadl z nebe a já nevím proč. Dřív byly pásma, dokumenty, hry, pořady. A teď je všechno podcast,“ odpovídá.

Bezhlavé přejímání anglicismů je podle něj projevem něčeho hlubšího: „My si na něco hrajeme. Máme mindrák, my Češi. Proto máme toho Cimrmana tak rádi. Protože to byl zneuznanej génius.“

Celý rozhovor s Miloněm Čepelkou o rozhlase, ale i divadle, poezii, manželce, dětech a vnoučatech si poslechněte online.