Byl jsem totální herecký antitalent, k založení Semaforu mě donutil Šlitr, vzpomíná Jiří Suchý

Umělecké začátky Jiřího Suchého jsou spojené s pražskou vinárnou Reduta a Divadlem na Zábradlí, pro které napsal první komedii Kdyby tisíc klarinetů. „Autorsky jsem tam zvítězil, ale herecky moc ne. Já jsem totiž byl totální antitalent. Začínal jsem u různých ochotnických spolků a vždy mi po druhé zkoušce řekli, abych příště už nechodil,“ usmívá se Jiří Suchý.

Jiří Suchý a moderátor Luboš Voráček|foto:Anna Pospíšilová, Český rozhlas

„No, a najednou jsem se objevil Na Zábradlí, potácel jsem se tam mezi těmi hvězdami a cítil jsem, že jsem ze všech nejhorší. Skončilo to tak, že když jsem přišel s druhou hrou Faust, Markéta, služka a já, tak oni byli nadšení, že hra je výborná, že ji vezmou, ale pak s jistými rozpaky řekli, že bych v tom neměl hrát,“ doplňuje.

Přesto se Jiří Suchý proslavil nejen jako autor, ale i herec. Slávu mu přineslo divadlo Semafor. „Když jsem odcházel z Divadla Na Zábradlí, přísahal jsem si, že už se nikdy nevrátím na divadelní prkna, že prostě musím uznat, že mně není dáno. Pak ale přišel Jiří Šlitr a ten mě vyhecoval, že bychom měli pokračovat. Tak jsem podlehl a společně jsme založili Semafor, on mě k tomu donutil,“ vzpomíná.

„Když jsem měl najednou divadlo, kde jsem já byl ten hlavní a nikdo mě nemohl vyrazit, tak jsem se začal uvolňovat. A skutečně po třech letech, když jsme hráli Jonáš a tingl-tangl, mi v novinách poprvé přestali nadávat, že to neumím, že bych toho měl nechat a tak,“ dodává Jiří Suchý.

Celý rozhovor s Jiřím Suchým, který byl zaznamenán na hradě Rožmberk, si poslechněte online.