Byl jsem totální herecký antitalent, k založení Semaforu mě donutil Šlitr, vzpomíná Jiří Suchý
Jiří Suchý zasvětil svůj dlouhý život vesměs hudbě, divadlu a lidem. Na sklonku léta 2023 byl hostem jedné z večerních besed na jihočeském hradě Rožmberk. Český rozhlas České Budějovice rozhovor zaznamenal a nabízí ho k poslechu.
Umělecké začátky Jiřího Suchého jsou spojené s pražskou vinárnou Reduta a Divadlem na Zábradlí, pro které napsal první komedii Kdyby tisíc klarinetů. „Autorsky jsem tam zvítězil, ale herecky moc ne. Já jsem totiž byl totální antitalent. Začínal jsem u různých ochotnických spolků a vždy mi po druhé zkoušce řekli, abych příště už nechodil,“ usmívá se Jiří Suchý.
„No, a najednou jsem se objevil Na Zábradlí, potácel jsem se tam mezi těmi hvězdami a cítil jsem, že jsem ze všech nejhorší. Skončilo to tak, že když jsem přišel s druhou hrou Faust, Markéta, služka a já, tak oni byli nadšení, že hra je výborná, že ji vezmou, ale pak s jistými rozpaky řekli, že bych v tom neměl hrát,“ doplňuje.
Přesto se Jiří Suchý proslavil nejen jako autor, ale i herec. Slávu mu přineslo divadlo Semafor. „Když jsem odcházel z Divadla Na Zábradlí, přísahal jsem si, že už se nikdy nevrátím na divadelní prkna, že prostě musím uznat, že mně není dáno. Pak ale přišel Jiří Šlitr a ten mě vyhecoval, že bychom měli pokračovat. Tak jsem podlehl a společně jsme založili Semafor, on mě k tomu donutil,“ vzpomíná.
„Když jsem měl najednou divadlo, kde jsem já byl ten hlavní a nikdo mě nemohl vyrazit, tak jsem se začal uvolňovat. A skutečně po třech letech, když jsme hráli Jonáš a tingl-tangl, mi v novinách poprvé přestali nadávat, že to neumím, že bych toho měl nechat a tak,“ dodává Jiří Suchý.
Celý rozhovor s Jiřím Suchým, který byl zaznamenán na hradě Rožmberk, si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.