Od 13 let nevidí vůbec nic, přesto sama vaří, plete a chce chodit i do práce

Nevidomá Petra Šulcová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nevidomá Petra Šulcová

Přišla na svět s oční vadou, pak situaci ještě zhoršily dvě nehody. S handicapem se ale nyní třiačtyřicetiletá nevidomá Petra Šulcová z Českých Budějovic naučila žít a snaží se dokázat, že může být i prospěšná společnosti.

„Narodila jsem se s oční vadou, ale viděla jsem docela dobře, četla jsem i z knížek. V sedmi letech jsem utrpěla úraz na kole a odchlípla se mi sítnice. Začala jsem vidět hůř, a tak jsem ve třetí třídě nastoupila do školy pro žáky se zbytky zraku v Praze. Ve třinácti letech jsem přišla o zrak úplně při autonehodě. Dneska nevidím vůbec nic, nevnímám ani slunce, pokud mě nehřeje,“ vypráví.

Přesto běžný život zvládá. „Na speciální škole jsem prošla kurzem prostorové orientace, naučila jsem se spoustu věcí týkajících se samoobsluhy a samostatného pohybu. Po ulicích se pohybuji s bílou holí a brzy bych měla mít dalšího vodícího psa, chůze s ním je lepší a bezpečnější,“ popisuje.

Vadí jí cedule a stolky před restauracemi

O Českých Budějovicích říká, že jsou pro nevidomé poměrně dobře vybavené, chválí vodicí pásy i ozvučené autobusy a zastávky. Potíže má ale s reklamními cedulemi na chodnících nebo kolostavy. „Jak se přestalo kouřit v restauracích, jsou teď často venku také stolky. My nemáme šanci dole nahmatat nějakou tu nohu, takže do nich vrážíme a je to poměrně nepříjemné,“ dodává.

Nevidomá Petra Šulcová se i přes svůj handicap věnuje ručním pracím. Vyrábí různé dekorační předměty

Handicap nebrání Petře Šulcové v práci. Uplatnila se jako telefonistka a v chráněných dílnách, absolvovala i rekvalifikační kurz pro práci v kartonážní dílně, umí vyrábět krabičky nebo pouzdra z papíru.

V současné době zaměstnání hledá. „Mohla bych dělat například jakoukoli kompletaci, mohu skládat různé věci. V každé oblasti je jen potřeba najít si grif. Spousta lidí si myslí, že pracovat nemůžeme, nedovedou si to představit, ale my opravdu dokážeme spoustu věcí i přesto, že nevidíme,“ říká.

Dokazují to její koníčky. Petra Šulcová se ve volném čase věnuje ručním pracím. „Teď je to hlavně drátkování, vyrábím různé dekorační předměty. Také umím plést, pletu hračky, šály nebo ponožky,“ vyjmenovává.

Zvládá téměř vše v domácnosti, jen pár činností radši přenechá manželovi. „Třeba loupání brambor, já je oloupu, ale nepoznám po hmatu, jestli jsou někde černé nebo zelené. To samé smažení řízků.  Cibuli ale zvládnu osmažit podle čichu, také se při vaření orientuji podle sluchu, slyším, když se voda hodně vaří nebo když se dělá pěna,“ vysvětluje.

Nevidomá Šarlota studuje dvě fakulty najednou. Na školu jí přispívá fond Českého rozhlasu

Nevidomá Šarlota Kušnírová, na jejíž studium přispívá Nadační fond Českého rozhlasu

Šarlota Kušnírová je sice od dětství nevidomá, ale na nic si nestěžuje. Dvaadvacetiletá blondýnka z Českých Budějovic studuje dvě fakulty Jihočeské univerzity najednou, zvládá obory Španělský jazyk a literatura a pak ještě Český a anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání. Právě na studium jí přispívá i Nadační fond Českého rozhlasu.

Pomáhají jí i speciální výrobky pro nevidomé. „Používám mluvící váhu, mám popsané Braillovým písmem kořenky, pořídila jsem si odměrky s hmatovými ryskami. Pomůcek je spousta,“ říká.

Zároveň jí život ulehčuje knihovna pro nevidomé, kde si může půjčovat audioknihy, a přestože často poslouchá rádio, stala se televizní divačkou. „Dneska už je možné zapnout v televizi audiopopisy, jsou k různým filmům i pohádkám, je toho poměrně dost,“ pochvaluje si.

Život bez zraku tedy pro Petru Šulcovou není tak těžký, chtěla by ale podle svých slov ještě najít práci a být prospěšná. „Myslím, že je důležité, aby se dávalo na vědomí, že nevidomí dokáží žít a pracovat. Chtěla bych, aby si lidé nemysleli, že jsme jenom chudáčci odkázaní na pomoc druhých, aby věděli, že můžeme být i prospěšní pro společnost,“ uzavírá.

Spustit audio

Související