36 usedlostí tvořilo ve 14. století dnešní vesnici Písecká Smoleč. Největším majetníkem byl fořt Diviš
Písecká Smoleč, která se nachází mezi Týnem nad Vltavou na Českobudějovicku a Milevskem na Písecku, je dnes malou vsí. V minulosti ale měla značný význam. Nedaleko u řeky Vltavy bývalo pravěké hradiště a poblíž leží také hora Tábor, na níž se uskutečnilo velké shromáždění lidu v roce 1419.
O dávných obyvatelích Smolče mluví už vzácný urbář pražského arcibiskupství z roku 1379. Podle Aloise Sassmanna, který se zabývá genealogií, nabízí pěkný obraz vesnice před husitskými válkami.
„Dnes je to malá obec, ale roku 1379 tam bylo 36 usedlostí, na tehdejší dobu poměrně hodně. Zdejší usedlíci se jmenovali například Mareš, Jindřich, Pešek, Býk, Bohun, Němec, Ondrák, Slavík nebo Blahut,“ vyjmenovává.
Urbář uvádí ve Smolči mlýn o dvou velkých kolech, který nazývá mlýnem pod svatým Janem. Mlynář se jmenoval Vaník.
„Největším majetníkem ve vsi byl v té době Diviš, který byl arcibiskupským fořtem, tedy lesníkem. Dohlížel na lesy, které patřily arcibiskupovi. Ve Smolči měl jednak fořtovnu s půl lánem pozemků a k tomu ještě velikou usedlost, z níž jako jediný nic neplatil. V urbáři je napsáno, že to má za službu,“ doplňuje Alois Sassmann.
Starý dokument rozepisuje povinnosti smolečských obyvatel. „Panský úřad zde vybíral z každého lánu ročně 48 grošů, k tomu se dávala dvě kuřata, deset vajec a dva groše místo ruční roboty o žních. Dále museli Smolečtí vozit dříví do panského lesa a stavivo pro týnský zámek a ve stanovený den chodit nahánět panstvu na honech,“ zmiňuje genealog.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
