Prosadili zastávku, pořídili stříkačku, chovali koně. V historii vesnice Modlešovice hrají velkou roli členové rodu Němejců

Na území Modlešovic se nacházejí doklady o osídlení od období kolem roku 1500 před Kristem. Už tehdy se tu patrně těžilo zlato. „Po Keltech, kteří se v Čechách vyskytovali ve čtvrtém až prvním století před Kristem, byla u Modlešovic objevena chata s dílnou pro rýžovníky zlata, dokonce i s dřevěným nářadím, keramikou a bronzovými náramky,“ uvádí Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Zlato se podle něj v lokalitě poté opět dobývalo od sedmého století a největšího rozkvětu dosáhlo zdejší rýžování za dob Slavníkovců, posledních Přemyslovců a Lucemburků. „Modlešovičtí rýžovišti lidově říkali v jamách, v močidlech a v lučinách. Získané zlato pak dodávali do pražské mincovny,“ doplňuje.

Jména obyvatel Modlešovic jsou poprvé zmíněna v zápise z roku 1560 o soudní při na strakonickém hradě. Tehdy byli pozváni jako svědkové Jan Mráz a Jan Petříňka. V dalším soudním sporu v roce 1697 pak svědčil Matěj Němejc z Modlešovic o Vavřinci Vondráčkovi, který byl obviněn ze tmářství, protože údajně prováděl nekalosti a čáry, když léčil nemocné.

Čtěte také

Stovky let zůstali na stejném gruntě sedláci Stoličkovi ze Zahorčic a Holičtí z Kostelní Radouně

Nejstarší gruntovní knihy z roku 1640 uvádí v Modlešovicích grunty Volšovský, Tučkovský, Mrázkovský, Jestřábovský, Vlčkovský, Pahrbovský, Pernštejnovský, Machovský, Němejcovský a další. Také zde byly čtyři chalupy – Vlachovská, Fouskovská, Kubečkovská a Vlčkovská.

Za významnou usedlost považuje Alois Sassmann svobodný dvůr číslo popisné 32, jehož majitelé jsou známi již od roku 1490. „Právě tehdy prodal vladyka Jan Kořenský z Terešova tento dvůr se vsí řádu maltézských rytířů ve Strakonicích. V roce 1508 byl dvůr prodán strakonickému měšťanovi Tomáši Zbeňkovi a roku 1542 se majitelem stal Jan Němejc. Od té doby je svobodný dvůr v Modlešovicích v nepřetržitém držení rodu Němejců,“ říká.

„Němejcové většinou zastávali ve vsi úřady starostů, prosadili přes odpor vesnice železniční zastávku, pořídili první obecní stříkačku, patřili mezi významné chovatele plemenných a dostihových koní. Když potom museli pod hrozbou vystěhování vstoupit do JZD, sídlilo v jejich dvoře družstvo. Po roce 1990, kdy se začal některý majetek ukradený komunisty navracet, se tam Němejcové vrátili a opět svobodně hospodaří. Je to jeden z vůbec nejstarších rodů na Strakonicku,“ vypráví Alois Sassmann.