Nikdo tomu nevěřil, ale Zdeněk Švejda dokázal opravit tvrz v Drslavicích. Splnil slib, který dal otci

„Mě historické památky vůbec nikdy nezajímaly, to začalo až slibem otci, který se na tvrzi v Drslavicích narodil a na konci života chtěl, abych ji opravil. Když jsem tady začal pracovat, postupně mě to vcuclo, viděl jsem babičku, dědečka. A hlavně jsem typ člověka, který se neumí vzdávat. I když nikdo nevěřil, že to půjde opravit, ani památkáři,“ vypráví Zdeněk Švejda.

Když dnes vzpomíná na začátky na drslavické tvrzi, sám podle svých slov nechápe, jak to zvládl. „Prostě jsem vzal krumpáč a lopatu a pustil se do toho. Tatínek umíral a já jsem potřeboval stihnout co nejvíc, než zemře. To si neumíte představit, jakou radost jsme měli z každého vyčištěného kousíčku. A táta sem jednou přišel a říká: Zdeňku, já už věřím, že to dokážeš,“ dodává.

Čtěte také

Novinářka Hana Hosnedlová dlouhé roky nesměla pracovat v redakcích, útočiště našla mezi trampy

Tvrz v Drslavicích je kulturní památkou, proto bylo nutné najít společnou řeč s památkáři. „Ze začátku to bylo furt něco, já jsem tomu moc nerozuměl, a tak jsme se docela ostře dohadovali. Dokonce jsem je odsud vyhodil,“ přiznává Zdeněk Švejda.

„A pak jsem jednou řekl: Jestli chcete, aby to k něčemu bylo, tak mě učte, ale přestaňte mě buzerovat. Představte si, že oni to pochopili, a tím pádem jsem to pochopil já. Z nás se stal neskutečný tým, začala skvělá spolupráce a vím, že kdyby nebylo památkářů, tak bych tady udělal spoustu blbostí a chyb. A také Jihočeský kraj mi vždycky pomůže,“ doplňuje.

Dnes je Zdeněk Švejda pyšný na to, co s pomocí své ženy Věry dokázal. „Samozřejmě to nebyl vždycky pohodlný život, třeba nemáme pořádnou koupelnu a třináct let jsme si nosili na tvrz vodu, ale splnilo se mi všechno, co jsem si přál. Chtěl jsem pozemek, přes který poteče potok, jezírko, rybičky, slepice, ovečky. A hlavně mám malého vnoučka,“ uzavírá s úsměvem.

Celý rozhovor se Zdeňkem Švejdou, který zachránil tvrz v Drslavicích na Prachaticku, si poslechněte v cyklu Jihočeši.