Na místa obvoďáků se mladí lékaři nehrnou. Současný systém je pro ně spíš demotivující

Další část tvoří ženy, které se rozhodnou pro mateřství, část nových mladých lékařů opustí obor úplně a zhruba pětina absolventů odejde do zahraničí.

Z toho zbytku mladých doktorů se pak určité malé procento rozhodne být praktickými lékaři, tedy lidově řečeno obvoďáky.

Podle Oty Macha, člena představenstva České lékařské komory, nastoupil nový mladý lékař na post praktického lékaře na Českobudějovicku naposledy asi před dvěma lety. „V letošním roce můžeme očekávat ukončení přípravného programu jednoho nebo dvou kolegů, ale naopak v důchodovém věku je zhruba třetina lékařů v regionu,“ říká.

Tři roky školení, než vůbec může k atestaci

Potvrzuje, že praktických lékařů je stále nedostatek a částečně za to může systém vzdělávání. Praktická medicína totiž nemá svoji klinickou základnu a budoucí obvoďáci musí projít ještě tvrdou školicí praxí.

Po absolvování fakulty musí budoucí obvoďák nejprve splnit takzvané kolečko v nemocnici a pak ještě vzdělávání v samotné ordinaci |foto: sasint,Pixabay

Jedním ze dvou mladých lékařů, kteří se nyní v českobudějovické nemocnici připravují na praxi obvodního lékaře, je Petr Kazda. Po absolvování fakulty ještě samostatně léčit nemůže, musí nejdříve splnit takzvané kolečko v nemocnici. „Jedná se celkem o rok a půl vzdělávání na různých odděleních, je to velký záběr, od interny a chirurgie, přes gynekologii a dětské až k menším oborům jako oční,“ popisuje.

Momentálně je ve dvou třetinách programu, půlrok má ještě před sebou. Tím ale anabáze nekončí. „Pak následuje ještě rok a půl vzdělávání v samotné ordinaci praktického lékaře. Teprve poté mohu k atestaci a stát se samostatně pracujícím lékařem,“ vysvětluje Petr Kazda.

Během této doby musí mladý lékař z něčeho žít, protože klasický plat od nemocnice nepobírá, naopak zařízením, kde praxi vykonává, se za tuto možnost platí.

Z dotace se hradí plat mladého lékaře, ale jedná se o částky mezi 15 a 17 tisíci měsíčně, takže to určitě není pro poměrně dobře vzdělaného člověka dostatečné.
Ota Mach, člen představenstva České lékařské komory

Naprostá většina mladých lékařů se tedy vzdělává v rámci rezidenčního dotačního programu ministerstva zdravotnictví, který je ročně vypsaný zhruba pro sto míst v republice. „Hradí se plat mladého lékaře, ale jedná se o částky mezi 15 a 17 tisíci měsíčně, takže to určitě není pro poměrně dobře vzdělaného člověka dostatečný plat. Dále se hradí odvody a v neposlední míře poplatky akreditovaných zařízení, kde probíhá další vzdělávání,“ upřesňuje Ota Mach.

Z toho úhlu pohledu není možné se divit, že mnozí mladí lékaři odcházejí do zahraničí, protože tam jsou pro ně podmínky v začátcích kariéry daleko výhodnější.

Obvoďák sleduje pacienty desítky let

Budoucí praktický lékař Petr Kazda se ale rozhodl pro budování kariéry na jihu Čech už před několika lety.  „Já jsem se rozhodoval už během studia, kde jsme měli i předmět praktické lékařství. Viděl jsem, že ta práce je poměrně odlišná od lůžkových oddělení v tom, že lékař zná svého pacienta dlouhodobě, sleduje jeho zdravotní vývoj desítky let. Má tam i poměrně velkou satisfakci v tom, že vidí, jak člověk dál žije po překonání nějakého problému,“ vysvětluje.

Takových patriotů ale skutečně příliš není. Jak situaci řešit? Nabíráním nových studentů na fakulty? Ty už teď praskají ve švech a kapacita je omezená. Zavést znovu nějaké umístěnky známé z padesátých a šedesátých let minulého století? To je nereálné.

Informace získával přes emigranty, přístroje kupoval ze svého. Tak Miloš Velemínský zachránil nespočet novorozenců

• Upravit
• Smazat

První oddělení intenzivní péče o novorozence v republice měla nemocnice v Českých Budějovicích. Zasloužil se o to v nepříznivých podmínkách minulého režimu Miloš Velemínský, uznávaný pediatr a neonatolog.

Ministerstvo zdravotnictví v tuto chvíli podle mluvčí Gabriely Štěpanyové připravuje nový program rezidenčních míst. „Budou dotována tak, aby byly zvýhodněny ty lokality a specializace s nedostatkem lékařů. Cílem je finančně motivovat lékaře, aby šli do regionů a nezůstávali pouze ve velkých centrech a také aby neodcházeli do zahraničí,“ uvádí.

„Předpokládáme, že lékař, který bude pracovat na rezidenčním místě, by mohl mít až dvojnásobný nástupní plat, na druhou stranu by se tím zavázal po určitý čas pro dané zařízení pracovat. Zdůrazňujeme, že program rezidenčních míst je zcela dobrovolný, nyní ho připravujeme a diskutujeme s odbornými společnostmi a mladými lékaři,“ dodává Gabriela Štěpanyová.

Podle Oty Macha ale nejde jenom o peníze. „Jde samozřejmě i o celou koncepci výuky, o to, jak se k lékařům chovají na konkrétním pracovišti, ale i v konkrétní zemi. V řadě případů se nedivím, že kolegové dávají přednost především německému systému,“ uzavírá.