Mirka Nezvalová: Ztracená kniha

15. březen 2024

Před více než padesáti lety jsem si koupila román od francouzské spisovatelky Marguerity Durasové, byl ve slovenštině, takže Námorník z Gibraltaru. Byl to romantický příběh o hledání lásky.

Ta kniha se mi tehdy dostala hodně pod kůži, takže jsem její poselství šířila tak intenzivně, až jsem zaujala jednu naši panelákovou sousedku. Román si půjčila, pak se odstěhovala a už nikdy mi ho nevrátila.

Mrzelo mě to, ten příběh mě zasáhl, nějak jsem k té knize přilnula, takže jsem ji čas od času hledala v kamenných antikvariátech i na nejrůznějších internetových serverech, kde se prodávají knihy z druhé ruky. Ale úplně zbytečně. Pátrala jsem i v knihovnách, ale se stejným výsledkem.

Už jsem se smířila s tím, že jsem o ni definitivně přišla. Až nedávno… Čekala jsem na táborském nádraží na rychlík do Budějovic a zastavila jsem se u tamní knihobudky. A představte si – ta „moje“ knížka tam ve značně odrbané obálce čekala na svého nového čtenáře.

Držím ji v ruce a děkuji tomu, kdo ji tam odložil. Mám ji a už ji opravdu nikomu nepůjčím! Ve chvíli, kdy jsem ji ukládala do tašky, jsem si dala slib, že i já teď pár svých knih taky pošlu dál. K někomu, kdo možná také stále hledá nějaký svůj dávno ztracený příběh.

Je přece březen, měsíc nás čtenářů. Tak buďme přejícní a vstřícní, protože teď už víme, že dobrá kniha se stejně nakonec vrátí k tomu, kdo po ní touží. Je ale pravda, že jsem si na tento okamžik musela počkat skoro padesát let.

autor: Mirka Nezvalová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Mirka Nezvalová: Zapomenutý pařez

    Znáte pohádku Františka Hrubína o Otesánkovi? O tom, jak šel tatínek do lesa, že si kloučka vytesá a najednou – kořínky se nadzvednou a pařízek rozběhne se.

  • Mirka Nezvalová: Kytky z lásky

    Ráda dostávám kytky a těším se z jejich vůně a barev. A nejraději mám ty od svého muže. S nadšením je přijímám a vím, že přemýšlel o tom, jestli mi udělá radost.

  • Mirka Nezvalová: Chřipková etuda

    Od pondělní noci až do sobotního rána jsem spala, pokašlávala, četla, zase spala, taky jsem popíjela snad litry bylinkových čajů a zkoušela, které léky víc pomůžou.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.