Mirka Nezvalová: Zapomenutý pařez

1. březen 2024

Rozhlasový sloupek

Znáte pohádku Františka Hrubína o Otesánkovi? O tom, jak šel tatínek do lesa, že si kloučka vytesá a najednou – kořínky se nadzvednou a pařízek rozběhne se. Ano, na tenhle zázrak čekáme u našeho panelového domu na budějovickém sídlišti Šumava už hezkých pár měsíců

Přesně od 26. srpna loňského roku, kdy vichřice vyvrátila do silnice vzrostlou borovici. Hasiči tehdy kmen okamžitě rozřezali, ale uplynulo hodně času, než nějaká firma zbytky stromu odvezla z trávníku. Pařez i s kořeny ovšem zůstal, zřejmě jako memento na onen velký vichr.

Když nedávno v naší ulici prořezávali stromy a káceli dvě uschlé břízy, zkusila jsem se pozeptat, jak dlouho ještě bude pařez na trávníku strašit. Dostalo se mi vysvětlení, že musí přijít někdo s jinými nástroji a vše odstranit.

Takže tedy nezbývá než čekat a doufat, že onen pařez nebude slavit před domem roční výročí. Možná si řeknete, že přece o nic nejde. Nepřekáží, jen prostě vyčuhuje.

Sama moc dobře vím, že odstranění pařezu i s kořeny není žádná legrace. Na chalupě jsme s jedním také zápasili. Možná ale, že odpovědní pracovníci na příslušném odboru českobudějovické radnice také v dětství četli tu Hrubínovu pohádku o Otesánkovi. A tak čekají, že až ten správný dřevorubec objeví se, tak najednou – kořínky se nadzvednou a pařízek rozběhne se.

A nám, kteří se denně potkáváme před panelákem s touto realitou, nezbývá než doufat také. Ostatně, každá správná pohádka má přece dobrý konec.

autor: Mirka Nezvalová | zdroj: Český rozhlas