Mí čtvrťáci mě přihlásili tajně, dostali mě, říká Pavlína Kopáčiková, vítězka soutěže Zlatý Ámos

Rodačka z Vacova na Prachaticku působí v místní škole, kterou sama kdysi navštěvovala. K práci s dětmi měla vždy blízko. „Už od mládí jsem pořádala karnevaly, dětské dny a podobně. Před šestnácti lety jsme začala pracovat na základní škole v družině, teď osmým rokem pouze učím. V družině poznáte zase děti jinak. Je to něco úplně jiného, ale obojí je moc pěkná práce,“ říká.

Do ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos ji loni před Vánoci nominovali její čtvrťáci. „Slyšeli o tom v televizi, dali hlavy dohromady a ve vší tajnosti vyplnili přihlášku. Sehnali po škole sto podpisů, pak po mě takovým trochu lstivým způsobem vyloudili fotografii a až těsně před Vánoci mi sdělili, že mě nominovali. To víte, že jsem plakala,“ usmívá se Pavlína Kopáčiková.

Když žáci tohle udělají, učitel nesmí zklamat

Na ní však byl rozhodující krok, když musela podepsat, že s nominací souhlasí. „Chvilku jsem váhala, ale oni mě dostali tím, co udělali, a samozřejmě vím, že pokud tohle děti udělají, učitel nemůže zklamat. Tak jsem podepsala a už tehdy přišla první radost a jásot, a to jsme ještě vůbec nevěděli, jak to dopadne,“ vzpomíná.

Vítězství v celorepublikovém kole vnímá už spíš jen jako třešničku na dortu. „Že pro vás děti v dnešní době něco takového udělají, dají si s tím tu práci, to je ocenění, které nelze nahradit ničím,“ vysvětluje.

Bylo také zásluhou žáků, že Pavlína Kopáčiková nejprve ovládla krajské kolo. Právě děti totiž před komisí o své učitelce mluvily a přesvědčily porotu, že má postoupit dál. Následovalo semifinále a nakonec finále v Praze.

Pro mě to ani nebyla soutěž, ale takové krásné odpoledne.
Pavlína Kopáčiková, Zlatý Ámos 2019

„Ještě před finále jsme museli odeslat krátké video, kde děti měly říct, proč mě nominovaly, tak jsme to pojaly tak, že zahrály ředitele, školníka, kuchařky a podobně. V Praze jsem pak za minutu měla vtipně představit sebe a školu, něco naučit publikum, následoval tajný úkol, kdy jsme skládali básničku na čtyři slova, a to nejdůležitější byla scénka s dětmi,“ prozrazuje.

O šancích na úspěch podle svých slov během finále nepřemýšlela. „Věděla jsem, že jsme neudělali ostudu, že jsme předvedli, co je v nás. Když mě vyhlásili, bylo to úžasné, ale dopředu jsem o tom nepřemýšlela. Za mě to ani nebyla soutěž, ale takové krásné odpoledne,“ komentuje.

Největší stres způsobují učitelům rodiče. Kvůli nízkému uznání i platům lidé ze školství odcházejí

• Upravit
• Smazat

Školní vyučování se během desetiletí velmi změnilo. Pronikly do něj moderní dotykové technologie, které dnes patří do běžného života dětí. S tím je nutné počítat i při přípravě budoucích učitelů.

Dění po soutěži si držitelka titulu Zlatý Ámos užívá. „Dostala jsem se díky tomu tam, kam bych se jinak nedostala, oslovují nás lidé, chodí pěkné reakce, je to nepopsatelný zážitek a my si to hrozně užíváme. Každý den nás někdo navštíví a fotí. To focení si tedy děti užívají než já, pro mě je to asi to nejhorší,“ směje se.

K tomu, aby byl člověk dobrým učitelem, je podle ní třeba se leccos naučit, ale vztah k dětem přináší hlavně život. „Pokud máte štěstí na výborné učitele a učitelky, jako jsem měla já, tak je to asi snazší. Ukázali mi, jak mít tu práci rád a jak ji dělat, i když to vždycky není lehké,“ říká.

Vítězství v soutěži Zlatý Ámos nyní Pavlíně Kopáčikové dodává chuť do další práce. „O školství se hodně mluví, je to práce náročná, ale krásná a vítězství je pro mě zase velkým nábojem. Myslím, že když to budu pořád dělat jako doteď, bude to super, a jenom doufám, že mě budou mít moji žáci rádi a budou mě vnímat stejně jako teď moji čtvrťáci,“ uzavírá.