Martina Adlerová: Moje postel

19. leden 2026

Rozhlasový sloupek

Hlavním účelem nábytku zvaného postel je dobře se v ní vyspat. Nejsem si ale jistá, jestli to platí i pro tu moji.

Moje postel je totiž venkovský krámek. Někdy prodávám jablka a sladkosti, jindy kapesníky a bižuterii.

Je to depozitum pro vyřazené plyšáky a úschovna pro nechtěné odložené polštáře.

Taky obrazová galerie, čtenářský koutek, domácí kino a někdy i pracovna psychologa.

Často se cítím jako princezna na hrášku, to když pod zády najdu míček nebo gumovou kost.

Stává se, že se probudím uprostřed noci a někdo mi leží na krku. Není to ale manžel, ten nemá tak dlouhou srst.

Moje postel je pozorovatelna.

A útulna pro kočky. Pravidelně jich několik vydlabu zpod přikrývky, kdykoliv jdu spát. Nevím, jak se tam dostaly, ale jsou tam a proti přemístění důrazně protestují.

Moje postel je Oblast 51, zakázaná zóna, kam nikdo nesmí, ale stejně tu co chvíli najdu nějakého tichého nájemníka, co nájem nikdy neplatí. Naposled se v ní zabydlel takový bílozrzavý přivandrovalec, nenažraný obr, kterého se pořád trochu bojím. Takže dostat ho zpod peřiny je záležitost na čtvrt hodiny. A čtvrt kila šunky.

Ráda bych řekla, že moje postel je svatyně.

To ale bohužel není.

Moje postel je ubikace pro kočky a hotel pro psy. Kolikrát si musím své místo na lůžku doslova vybojovat.

Ale má to i svá plus.

Nemusím být na sítích a sdílet svůj život.

Sdílím svou postel.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas