Martina Adlerová: Maturitní ples
Když se řekne „maturitní ples“, každý si představí mladé lidi, nákladné róby, zářící lustry, špalíry vyfešákovaných pedagogů a zástupy dojatých rodičů.
Dále můžeme být svědky slavnostních projevů, kulturních vsuvek, srdečných objetí a narvaných dámských toalet.
Kdo si počká, možná se dočká i opileckých výlevů, hysterických reakcí a půlnočních překvapení (které někdy překvapí i samotné organizátory).
Po nezbytné tombole se ti nejdrsnější jedinci přesunou na soukromou ilegální akci zvanou after-party.
Po noci plné jekotu, dýmu a světelných efektů následuje vystřízlivění. Pokud se ples koná uprostřed týdne, dostavují se někteří účastníci do školy rovnou od baru a jsou přistiženi ranním dozorem, jak se motají po budově a snaží se v té náhlé změti chodeb nějak zorientovat. V prostoru pro učební pomůcky se povalují zaprášená pánská saka a atmosféra ve třídě by se dala krájet.
Učitelé mají zarudlé oči (snad od toho, jak plakali dojetím) a sípavý hlas. Studenti polehávají v lavicích a odmítají jakoukoliv motivaci, dokonce i posvátnou a nezpochybnitelnou pedagogickou podporu.
Maturitní ples je prostě něco jako první facka od života.
Můžete se připravovat celé měsíce, otužovat se celé roky, a stejně na konci zůstane nejistá stabilita a pálení žáhy.
Jak to trefně vystihl jeden můj kolega, který už za čtyřicet sezón prošoupal nejedny taneční střevíce: „Maturitní ples? Nikdy více! Kravál, klimatizace a zlomená srdce!“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
