Martina Adlerová: Na železnici, dějou se věci
Je ve vlaku přítomen Bůh? Po nedávných změnách na železnici si myslím, že je. Možná to způsobila Evropská unie, jejíž směrnice jsou čím dál přísnější, snad je to tou všudypřítomnou krizí, bůh ví…
Dřív jsem se cestou do Českých Budějovic zavřela do jednoho z kupátek, měla jsem soukromí a klid, mohla jsem přemýšlet, číst a zapisovat si, co mě zrovna napadlo.
Teď se ve vlaku cítím jako na fotbale.
Z důvodu zrušení oddílu s uzavíratelnými kupé sedím v otevřeném prostoru, fouká mi na hlavu a jsem vtažena do cizích debat, do cizích telefonních hovorů, sleduji přihrávky, nahrávky, góly a fauly… a komentátor hlásí: „A hele, tady se někomu poblinkalo batole, tamhlety puberťačky se tlemí už půl hodiny, tamten neklidný pejsek páchne až sem, následuje ostrá názorová výměna mladého páru, dokonce v cizím jazyce, čiperná seniorka se ohání teleskopickou holí a čísi dětičky si hrají na vláček kolejáček, a co deset vteřin vesele houkají: „Hu hú!“
Nejhorší na tom všem je ale nový, dříve neexistující zvuk doprovázející každé otevření a zavření dveří: Snad třicetivteřinové výstražné pípání, něco jako ptačí alarm, který se později změní v prosté volání o pomoc.
Připadá mi, že se to skoro nedá vydržet, ale ostatní cestující nejeví známky neklidu, dál se překřikují, telefonují, sledují hlasitá videa a vysílají do volného prostoru své naléhavé poselství:
Ve vlaku jsem bůh. A kdo je víc?
Související
-
Martina Adlerová: První linie
Dennodenně nosím svou kůži na trh. Zdravím jako první a nastavuju druhou tvář. Vstřícně se usmívám a s predátory navazuju oční kontakt.
-
Martina Adlerová: Šišlání
Někde jsem četla, že jakási celebrita se musela veřejně omluvit poté, co v přímém přenosu zašišlala na svého psíka. Šišlání prý znevažuje vady výslovnosti.
-
Martina Adlerová: Odcházení
V životě musíme mnohokrát odněkud odejít, ať už chceme, anebo ne. Odcházení mívá spoustu podob.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
