Martin Schuster

Rozhlasový archiv v Budějovicích má pro pásy s nahrávkami folkových Minnesengrů vyhrazen hezkých pár polic. Některé skladby se dodnes udržují v živé paměti posluchačů.

Pustíme album No Better Than This amerického písničkáře Johna Mellencampa. A uslyšíme, jak osvěžující je v čase digitálních technologií nahrát krásné staromódní písničky.

Michal Tučný během své kariéry nazpíval dlouhou řadu písniček, které se staly stabilní součástí rozhlasových playlistů. Můžeme je klidně nazývat hity – a nebo evergreeny.

Nelze říct, že skladba Dvě stě cest, jak sbohem dávat patří mezi Bobkovy úplně nejhranější, ale provedena je precizně, ve spolehlivé míře profesionálních kvalit.

Starším albem …se nezblázni (vydaném v roce 1988) připomene jednu z mnoha muzikantských poloh skladatele, klávesisty a civilního zpěváka Petra Skoumala.

Krásně vyklenutá balada s countryově táhlou melodií, to byla neodolatelná lahůdka, kterou si v ostravském rozhlasovém studiu s chutí užil Pavel Novák.

Ladislav Vodička vždycky platil za vokální originál, u kterého při sestupech do basových poloh málokomu vadily jeho logopedické vady. Výraz byl prostě natolik silný.

V diskografii kanadského písničkáře Neila Younga nechybí vedle klasických rockových či folk-rockových ani pár vyloženě countryových alb. Jedno připomene Kulatá muzika.

Zpěvák a tanečník, kterému sedí revuální žánr a umí se na něj připravit nejen vokálně a pohybově, ale také oblečením. To se o Jiřím Kornovi vědělo už od začátku 70. let.

„Dominiku, niku, niku, ty jsi sám jak poustevník,“ zpívá z nahrávky z roku 1964 Judita Čeřovská. Za původem téhle písničky musíme v čase o pár let hlouběji a do Belgie.