Martin Schuster

Jitku Zelenkovou jsme byli dlouhá léta zvyklí vídat (a slýchat) ve společnosti Karla Gotta, kterému svou velmi atraktivní barvou hlasu „kryla záda“ ve vokálech.

Příznivci polopatických textů s přímým tahem na branku se asi v Neckářově Suzanne moc nevyznají. Melodii má krásnou, leč není to obyčejná milostná píseň. A nikdy nebyla.

Na některé muzikanty se zapomene mezi první a druhou deskou, jiní se do širšího povědomí ani nikdy nedostanou. Tohle je ovšem zcela jiný případ.

Petr Kalandra si hodně písniček napsal sám (možná ty nejlepší, protože nejosobnější), ale hodně bylo i těch, co si vypůjčil od amerických písničkářů, rockerů a bluesmanů.

9. prosinec 1967, to je datum napsané na pásku s finální verzí skladby Píseň větrných mlýnů, jednom z typicky uvolněných, melodických a s jiskrou zazpívaných songů 60. let.

Michal Prokop patřil dlouhá léta k absolutní tuzemské vokální špičce, zvlášť na rozhraní rocku a soulu. Pak si ale dal dlouhou přestávku vyplněnou politikou a moderováním.

Skladbu Buď pořád se mnou s velmi povědomou melodií nazpíval Waldemar Matuška v roce 1981. Původně se váže ke slavnému westernu V pravé poledne a vlastně popisuje jeho děj.

Dneska už se možná trochu zapomíná na vokální kvality Nadi Urbánkové a její schopnosti odstínit různé polohy interpretace: od odlehčené s nadhledem až po písničky vážné.

Jedna z prvních dam ušlechtilého popu v písničkách, které proslavili jiní a jiné. Brilantní interpretace songů patřících do šuplíku klasiky popu, jazzu a rhythm-and-blues.

V roce 1987, kdy osvědčený tandem Karel Zich – Lenka Filipová nahrál skladbu Honem, honem, se jeho mužská polovina nacházela v poloze českého Elvise.