Mám rád nebe nad hlavou, říká architekt Josef Pleskot
Josef Pleskot patří mezi nejvýraznější postavy současné české architektury. Jihočeský rodák je držitelem celé řady profesních ocenění, třeba za návrh centra Svět techniky v Ostravě obdržel titul Architekt roku.
Místem dětství Josefa Pleskota byla Čížová, do základní školy a později na gymnázium chodil v Písku. „To jsou samozřejmě důležité roky, které člověka ovlivní jednou provždy. Já už sice žiju mnoho let v Praze, kde jsem si v prostoru rodinné restituované továrničky vybudoval architektonický ateliér, ale stejně se budu vždycky považovat za Jihočecha. Nikdy jsem se necítil dobře v místech, kde mi nad hlavou chybělo nebe,“ říká.
Historikové architektury si už dnes mohou lámat hlavu, nakolik Pleskotovu tvorbu ovlivnilo jeho jihočeské dětství. Sám připomíná zvláštní zážitek z cesty propustkem pod železničním náspem, kudy chodíval s kluky k rybníku: „Byl jsem ještě malý, ale určitě jsem si uvědomoval, jak se krajina najednou úplně proměnila. Ta cesta tunýlkem jako by spojovala dva světy. Když jsem pak o mnoho let později projektoval na přání prezidenta Václava Havla průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, tyhle dětské vzpomínky z jižních Čech se mi vracely.“
Práce na Pražském hradě i v areálu železáren
Zakázka na Pražském hradě přinesla Josefu Pleskotovi práci, na kterou dodnes rád vzpomíná. Následovaly další velké projekty – rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli, administrativní budova ČSOB v pražských Radlicích a revitalizace areálu Vítkovických železáren v Ostravě.
Žena, s jejíž prací se setkal každý divák a posluchač, oslavila 70. narozeniny
„To je jedno z dědictví, které mi zanechal otec a za které jsem vděčná,“ usmívá se Olga Walló, když má říct, jak přišla ke svému kurióznímu příjmení.
„Naštěstí jsem vždycky pracoval pro investory, kteří měli nějakou vizi. Když ji neměli, mohl jsem si dovolit jejich nabídku odmítnout, a to bylo dobře. Vyhnul jsem se tím lecjakým žabomyším sporům,“ dodává Josef Pleskot.
Dům v Čížové, kde prožil dětství, je pro něj důležitým zázemím. Se svou rodinou tu tráví volný čas, aby se pak mohl s čistou hlavou vrátit k práci do pražského ateliéru. Světoznámý architekt spokojeně konstatuje, že ho těší práce na zahrádce a že je rád se svými nejbližšími.
„Jsem šťastný člověk. Sice se často rozčiluju na poměry, to je pravda, ale snažím se nejen rozčilovat, ale i něco pořádného dělat. Ve své rodině mám pevné zázemí, se ženou a dvěma syny si výborně rozumíme,“ uzavírá.
Související
-
Bohumil Nuska: V Liberci jsem doma, ale vzpomínky na Budějovicko mě provázejí celý život
Spisovatel, historik umění, výtvarník, divadelní teoretik, filozof. Tím vším byl budějovický rodák Bohumil Nuska. V myšlenkách se často vrací do míst svého dětství a mládí.
-
Šachista vydá při partii stejně energie jako běžec za 20 kilometrů, říkal vicemistr Evropy
Ve věku 70 let zemřel 19. března 2023 šachista Ivan Hausner. Pražský rodák měl druhý domov v Soběšicích, vesnici napůl cesty mezi Strakonicemi a Sušicí.
-
První třídu absolvovala etnografka Jitka Staňková tajně a dodnes nemá žádné vysvědčení
Všechny moje vědecké hodnosti a tituly jsou nejspíš neplatné! To je úsměvná pointa historky z dětství, kterou na úvod svého vzpomínání vypráví etnografka Jitka Staňková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
