Mám rád nebe nad hlavou, říká architekt Josef Pleskot

22. září 2018

Josef Pleskot patří mezi nejvýraznější postavy současné české architektury. Jihočeský rodák je držitelem celé řady profesních ocenění, třeba za návrh centra Svět techniky v Ostravě obdržel titul Architekt roku.

Místem dětství Josefa Pleskota byla Čížová, do základní školy a později na gymnázium chodil v Písku. „To jsou samozřejmě důležité roky, které člověka ovlivní jednou provždy. Já už sice žiju mnoho let v Praze, kde jsem si v prostoru rodinné restituované továrničky vybudoval architektonický ateliér, ale stejně se budu vždycky považovat za Jihočecha. Nikdy jsem se necítil dobře v místech, kde mi nad hlavou chybělo nebe,“ říká.

Historikové architektury si už dnes mohou lámat hlavu, nakolik Pleskotovu tvorbu ovlivnilo jeho jihočeské dětství. Sám připomíná zvláštní zážitek z cesty propustkem pod železničním náspem, kudy chodíval s kluky k rybníku: „Byl jsem ještě malý, ale určitě jsem si uvědomoval, jak se krajina najednou úplně proměnila. Ta cesta tunýlkem jako by spojovala dva světy. Když jsem pak o mnoho let později projektoval na přání prezidenta Václava Havla průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, tyhle dětské vzpomínky z jižních Čech se mi vracely.“

Práce na Pražském hradě i v areálu železáren

Zakázka na Pražském hradě přinesla Josefu Pleskotovi práci, na kterou dodnes rád vzpomíná. Následovaly další velké projekty – rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli, administrativní budova ČSOB v pražských Radlicích a revitalizace areálu Vítkovických železáren v Ostravě.

Žena, s jejíž prací se setkal každý divák a posluchač, oslavila 70. narozeniny

Olga Walló

„To je jedno z dědictví, které mi zanechal otec a za které jsem vděčná,“ usmívá se Olga Walló, když má říct, jak přišla ke svému kurióznímu příjmení.

„Naštěstí jsem vždycky pracoval pro investory, kteří měli nějakou vizi. Když ji neměli, mohl jsem si dovolit jejich nabídku odmítnout, a to bylo dobře. Vyhnul jsem se tím lecjakým žabomyším sporům,“ dodává Josef Pleskot.

Dům v Čížové, kde prožil dětství, je pro něj důležitým zázemím. Se svou rodinou tu tráví volný čas, aby se pak mohl s čistou hlavou vrátit k práci do pražského ateliéru. Světoznámý architekt spokojeně konstatuje, že ho těší práce na zahrádce a že je rád se svými nejbližšími.

„Jsem šťastný člověk. Sice se často rozčiluju na poměry, to je pravda, ale snažím se nejen rozčilovat, ale i něco pořádného dělat. Ve své rodině mám pevné zázemí, se ženou a dvěma syny si výborně rozumíme,“ uzavírá.

autor: Hana Soukupová
Spustit audio

Související