Lékař umírajícího času. Životní příběh doktora Jessenia, který v roce 1600 v Praze poprvé „čtvrtil mrtvolu“ před lidmi

Desetidílná dramatizovaná četba vznikla v roce 2015. 

Příběh vrcholí v červnu 1621, kdy bylo na pražském Staroměstském náměstí za účast v protihabsurském odboji popraveno 27 českých pánů, mezi nimi i doktor Ján Jesenský.

Lékař, politik a filozof Ján Jesenský, známý také jako Jan Jessenius, se narodil v roce 1566 ve Vratislavi. Vystudoval filozofii a medicínu na akademii ve Wittenbergu, v Lipsku a na proslulé lékařské fakultě v Padově. Po dokončení studií působil krátce jako lékař v rodné Vratislavi, brzy se však stal lékařem saského kurfiřta v Drážďanech a pokračoval v dalším studiu na univerzitě ve Wittenbergu, kde získal profesorský titul z chirurgie a anatomie a stal se rektorem své alma mater. V té době se také v jednatřiceti letech žení.

„Maria si vytáhla jehlici z vrkočů a zjevila se mi jak bokatá alabastrově bílá bohyně ze žilkovaného mramoru. „Hrůza, taková jsem.“ Neřekl jsem na to nic, viděl jsem jen mohutné torzo oblité úplňkovým studeným světlem. Víno stékalo ženě žlábkem na hrudi k břichu, žuchla na lůžko jak bohyně přezrálé úrody. „Asi tě zklamu, Johane, neumím to. Já taky ne.“
Vladimír Körner: Lékař umírajícího času

V červnu doku 1600 provedl na těle oběšence v Praze první veřejnou pitvu v českých zemích. Jeho „čtvrcení mrtvoly“ trvalo tři dny a přihlíželo mu na tisíc diváků. Pitvy se v té době v českých zemích prováděly, ale nikoli veřejně.

„Ejhle, člověk!“ Odkryl jsem černé sukno halící mrtvolu a na katafalku se ukázalo bezbranné bílošedé lidské tělo. Mrtvola s podloženým zátylkem měla jen roušku kolem beder jak spasitel sňatý z kříže. „Vzhledem k majestátu smrti bychom měli začít hlavou, ale jelikož je červen a vnitřnosti podléhají spíše zkáze, začneme pro jistotu částí abdominální, tedy břichem. „Prosím urozené dámy, aby si připravily voňavky. Ve jménu božím začínám!“
Vladimír Körner: Lékař umírajícího času

Od roku 1601 žil Ján Jesenský v Praze, udržoval kontakty jak na pražské akademii, tak na dvoře císaře Rudolfa II. Zajímal se o politiku, a nebyl spokojen s císařovou podporou protireformačního tažení proti evangelíkům. Sám totiž z tradiční evangelického rodu pocházel. Roku 1608 vstoupil do služeb Rudolfova bratra, uherského krále Matyáše Habsburského. Ale i s ním se názorově rozešel poté, co se nástupce Rudolfa II. na českém trůnu také vrátil k protireformační politice. Ján Jesenský se postavil na stranu českých stavů, jako protestant byl zvolen do čela pražského Karolina. Angažmá v protihabsburském odboji ho nakonec v červnu 1621 přivedlo až na pražské Staroměstské náměstí, kde byl spolu s dalšími 26 českými pány exemplárně popraven.

„Všichni urození už ztratili své hlavy, z bývalých přátel se vracely pouhé trupy zabalené v pytlích. Krev z toho crčela potůčkem a čpěla. Pacholci to skládali pod schodky a sypali podlahu pilinami, aby nikdo z odcházejících nesklouzl a nezakrvavil se předem. Mistr Jan Mydlář už vyměnil meče, oběsil dva pražské měšťany, které celá léta uctivě zdravil, aby si trochu odpočinul před čtvrtícími výkony. Divadlo gradovalo. Zbývalo pět hlav a pak hlavně celá těla, až přijdu na řadu já.“
Vladimír Körner: Lékař umírajícího času

Román Lékař umírajícího času vznikl na základě původního scénáře ke stejnojmennému pětidílnému televiznímu seriálu, který v roce 1984 natočil Miloslav Luther. Úspěšný seriál se autoři o pár let později rozhodli sestříhat do celovečerního filmu s názvem Svědek umírajícího času.

Vladimír Körner (1939)

je autorem řady novel a románů, které většinou zasazoval do historie – nejčastěji do období druhé světové války nebo do středověku. Přesto se nejedná primárně o historické prózy, spíš o existenciální dramata, která může řešit jedinec v jakékoli historické epoše. Několik jeho próz – například Údolí včel, Zánik samoty Berhof, Adelheid – bylo zfilmováno. Vladimír Körner je také sám autorem řady filmových scénářů – Pověst o stříbrné jedli, Kukačka v temném lese, Pramen života: Der Lebensborn nebo Krev zmizelého.