Léčba epilepsie je celoživotní. U některých forem, třeba těch vyvolaných alkoholismem, to ale platit nemusí

1. únor 2022

Moderní léčba epilepsie začíná režimovými opatřeními. K těm patří naprosté vyvarování se alkoholu, pravidelný spánek, ve většině případů zákaz řízení motorových vozidel. Samozřejmostí by mělo být i vyhýbání se spouštěčům, kterými mohou být například blikající světla, takzvaný stroboskop.

Druhým stupněm léčby jsou medikamenty, třetím operace mozku. Ta ale není vhodná zdaleka pro každého. Prášky jsou tedy nejběžnější formou léčby a objevují se i tendence je postupně vysazovat.

Neuroložka Drahoslava Tišlerová, která v českobudějovické nemocnici vede protiepileptickou poradnu, před tím ale spíše varuje. „Čím jsem starší, tím jsem v tomto konzervativnější, protože už jsem zažila, že jsme vysadili léčbu a pak se záchvat za několik let objevil. Léky se samozřejmě mohou případně nasadit znovu, ale ten proces tam vlastně pořád někde je schovaný. Já jsem s vysazováním léčby velice opatrná,“ vysvětluje.

Pokud pacient po určité době po vysazení tablet dostane znovu záchvat, léčba už by měla být doživotní. „Jsou typy záchvatů, u nichž stále pokračujeme s léčbou, i když je pacient kompenzovaný. Jsou to třeba některé genetické, dědičné epilepsie. Pokud bychom léčbu vynechali, nemuselo by to dopadnout dobře,“ připomíná Drahoslava Tišlerová.

Epilepsie může vznikat třeba také jako výsledek alkoholismu. Pokud pacient přestane pít, má podle lékařky šanci, že se zcela vyléčí i z epilepsie. „Liší se názory, jestli u těchto pacientů vůbec nasazovat léčbu. Já jsem spíš pro, jenže ti alkoholici léky stejně neberou. Pokud se ale někdo opravdu rozhodne přestat pít, má ještě dostatek soudnosti, pak je šance, že záchvaty zcela vymizí a také tomu tak bývá,“ popisuje.

Čtěte také

Léky pro epileptiky mohou mít nežádoucí účinky. „Většina způsobuje mírné nežádoucí účinky jako například ospalost. Tomu se snažíme zabránit tím, že je nasazujeme v malých dávkách nebo podáváme večer před spaním. Pak jsou u některých léků spíše staršího typu závažné účinky, které nás někdy donutí preparát prostě vyměnit za jiný. I to se samozřejmě může stát,“ potvrzuje Drahoslava Tišlerová.

Člověk trpící epilepsií by měl mít léky stále u sebe. „Nejen ty, které pravidelně bere, ale i ty, které dokáží za určitých okolností záchvat zastavit. Spousta pacientů rozpozná, že se záchvat blíží, dřív se tomu říkalo aura, takže jsou schopní třeba rozkousat tabletu, a tím se záchvat zabrzdí,“ uvádí lékařka.

Někteří pacienti podle ní dokáží nastupující záchvat potlačit tím, že se soustředí. „Někdy to ale už nejde. Někdy jsou prostě rádi, že si třeba sednou a nepraští sebou. No, a někdy, a to je to nejhorší, záchvat vznikne vlastně bez jakéhokoli upozornění, to je pak blesk z čistého nebe a nedá se tomu nijak zabránit,“ doplňuje.

O léčbě epilepsie mluvila neuroložka Drahoslava Tišlerová v magazínu Zdravíčko. Celý rozhovor si poslechněte online.

Spustit audio

Související