Ladislav Zibura: Píšu o lidech, kteří jsou až moc normální na to, aby se objevili v médiích

V době moderních médií volí tradiční knihu, protože podbízí představivost člověka. „Video nekompromisně zobrazuje, jak se věci odehrály, kniha dává prostor, aby si to každý představil tak, jak chce,“ říká.

Sám vyrostl na dobrodružných knihách a zažil s nimi podle svých slov krásné chvíle. „I když lidé čtou stejnou knihu, každý si ji prožije trochu jinak a mě baví předávat zážitky stejným způsobem. Snažím se pozici autora co nejvíc upozadit a dát prostor lidem, aby to vnímali, jako kdyby to sami zažili,“ dodává.

Ladislav Zibura na své cestě přes Turecko a Izrael|foto: archiv Ladislava Zibury

Dosud Ladislav Zibura vydal čtyři knihy. Ta poslední má název Prázdniny v Evropě, což se zdá být trochu v rozporu s jeho předchozími exotickými cestami. „Když jsem se bavil s lidmi o cestě po Evropě, nezdálo se jim dost exotické a rozmanité, a to jsem chtěl právě vyvrátit. Jsem přesvědčený, že Evropa je nejrozmanitější kontinent. Tvoří jen sedm procent souše, ale je tu 48 různých zemí, hovoří se tu 200 jazyky. Člověk může projet za krátký čas několik zemí a porovnávat rozdíly,“ připomíná.

Nakonec navštívil patnáct zemí během dvou měsíců. Vybíral takové, o kterých se moc nemluví, například Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Makedonii nebo Srbsko. Velkou část věnoval i Polsku, protože Češi podle něj tuto sousední zemi také často opomíjejí.

Stopování je báječný filtr na lidi

Zvláštností bylo, že tentokrát Ladislav Zibura nešel pěšky, ale cestoval autostopem. „Stopování je báječné v tom, že je to takový jednoduchý filtr na lidi. Většina řidičů už stopaře nebere, a když vám někdo zastaví, můžete si být jistí, že to je někdo zajímavý, kdo třeba sám hodně cestuje, obvykle mluví anglicky a chce si popovídat. Je to ideální pro sbírání příběhů,“ popisuje.

Jedna z knih Ladislava Zibury|foto: Elena Horálková

Knihy, které o svých cestách píše, doplňují ilustrace. „Zatímco fotografie je nekompromisní, ilustrace opět podporují představivost, proto jsem je vždycky chtěl v knihách mít. Navíc na dnešním knižním trhu, kde vychází každý rok přes 10 tisíc titulů, je ohromná konkurence a autory to kultivuje v tom smyslu, aby dělali knihy hezké,“ komentuje.

Ladislav Zibura podle svých slov dává hodně důvěry lidem a záměrně vystihuje hezké věci. „Je tolik zdrojů, které ukazují jen to negativní. Přináší obraz světa, který je veskrze pravdivý, ale zároveň to jsou negativní věci vytržené z kontextu. Já se snažím přinášet ten kontext, psát o lidech, kteří jsou až moc hodní a až moc normální na to, aby se objevili v médiích, a tak doplnit obraz světa,“ říká.

Čtěte také

Dva cestovatelé se vydali ve stopách Hanzelky a Zikmunda a pořídili i stejné fotografie na stejných místech

Pokud by si měl vybrat druhý domov, zvolil by Krétu. „To je úžasný ostrov zalitý sluncem. Zima tam trvá tři měsíce a místní pak už říkají, že jsou rádi, že mohou přestat grilovat a být také chvilku vevnitř. Mám rád atmosféru ostrovů, protože mi přijde, že když lidé sdílí kus země plující oceánem, tak to mezi nimi buduje pocit, že se nemohou tolik rozhádat se sousedy,“ vypráví.

V nejbližší době se však cestovatel chce vrátit do Náhorního Karabachu v jihozápadním Ázerbájdžánu. „To je takové separatistické území, za jehož vznikem stojí příběh zničující války. Je to oblast, kde si lidé nejsou jistí svojí budoucností, a to je vede k tomu, aby žili přítomností. Velice inspirativní je i to, jak se vyrovnávají s minulostí, prakticky každý tam přišel o člena rodiny ve válce, ale i tak mají chuť budovat svou zemi,“ popisuje.

Ladislav Zibura nezapomíná ani na rodnou Českou republiku. Ve volném čase využívá zdejší nejhustší síť turistických tras na světě k pěším výletům. „Od začátku mám v plánu, že poslední kniha, kterou napíšu, bude o Česku. Také díky tomu, že dělám přednášky, ho mám procestované a zas a znovu mě překvapuje rozmanitost naší malé země. Myslím, že si Česko nějakou hezkou knihu zaslouží a rád bych přispěl svým pohledem na věc,“ prozrazuje.