Krátký život zpěvačky Slávky Bulánové poznamenala řada těžkostí, zemřela v necelých 31 letech

Slávka Bulánová přišla na svět 5. června 1931. „Je to jedna z mála našich významných osobností. Pocházela ze spodní části Větřní, která se tehdy ještě jmenovala Pečkovský mlýn. Větřní tvořila pouze horní část v okolí kostela, který ale tenkrát nestál – je to nejmladší kostel na Šumavě. Slávka Bulánová tedy strávila dětství ve spodní části v domě číslo 143, v dnešní ulici U Lípy,“ říká Jan Palkovič, historik z Větřní.

Větřní bylo stejně jako Český Krumlov německou obcí, kde žili od nepaměti převážně Němci. Rodina Bulánova patřila k české menšině, otec Slávky Karel Bulán byl řídícím učitelem v české škole.

Šťastné období skončilo rokem 1938

V obecní kronice se zachovala vzácná fotografie zachycující malou Slávku Bulánovou. „Jako téměř šestiletá na ní vítá tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše v květnu 1937. Při prezidentské návštěvě právě Slávka dostala za úkol přednést krátkou báseň a předat květiny první dámě,“ popisuje Jan Palkovič.

Šťastné období pro rodinu skončilo rokem 1938. Po přijetí Mnichovské dohody se musela přestěhovat do vnitrozemí, ale Slávčin otec jako státní zaměstnanec zůstával do poslední chvíle na svém místě, aby předal českou menšinovou školu do německých rukou.

Maminka Kateřina Bulánová s dětmi nejprve bydlela u příbuzných v Českých Budějovicích, v únoru 1939 získal Karel Bulán místo řídícího učitele v Arnoštovicích na Sedlčansku, takže se rodina opět stěhovala. Zde ji potkala velká tragédie. Slávčini bratři během války onemocněli a zemřeli na záškrt.

Navíc kvůli zřízení vojenského výcvikového prostoru následovalo další stěhování, tentokrát do Bedřichovic na Voticku, kde rodina zůstala do konce druhé světové války. Poté se mohli vrátit domů do Větřní, otec se stal řídícím učitelem na nově vzniklé české škole a Bulánovi získali byt v budově dnešního obecního úřadu.

Mše obohacovala o swingové melodie

Po válce čtrnáctiletá Slávka začíná zpívat, hraje na klavír a také doprovází nedělní mše v kostele ve Větřní. „Její přátelé, s nimiž jsem osobně mluvil, vyprávěli, že s oblibou nedělní mše obohacovala o swingové melodie. To muselo být zajímavé,“ doplňuje Jan Palkovič.

Ve Větřní se dala dohromady výborná parta kamarádů, kteří sborově zpívali. Sbor Za nový život vedl Slávčin bratr Antonín a zpěváci vystupovali na různých oslavách, akcích, schůzích. „Po únoru 1948 ale začal být sbor také středem pozornosti úřadů, které mu vytýkaly, že má na repertoáru málo budovatelských písní,“ připomíná historik.

V roce 1950 Slávka Bulánová odmaturovala na gymnáziu v Českém Krumlově. Chtěla studovat hudbu a hlásila se na Janáčkovu akademii v Brně, ale neuspěla. „Důvodem byla prý její drobná postava. Řekli, že by na jevišti nebyla dostatečně vidět. Ale pravé důvody byly nejspíš všelijaké, zřejmě hrálo roli i to, že Slávčin tatínek nebyl členem komunistické strany,“ vysvětluje Jan Palkovič.

Pracovala tedy jako dělnice v papírnách, později jako laborantka. Nakonec byla přijata na Akademii múzických umění v Praze, ale protože se jednalo o jiný obor, než si přála, studium sama ukončila. Pak získala práci v českobudějovickém rozhlase.

Čtěte také

Rodačka z Budějovic coby Madla zpívala Evropě. Pak ale žila skromně na malé vesnici

Provdala se za kolegu Zdeňka Pražáka a v roce 1956 se jim narodila dcera Markéta, o tři roky později dcera Magdaléna. Jenže na počátku 60. let přišla další nepřízeň osudu a Slávka Bulánová vážně onemocněla.

O její nemoci se dnes příliš neví. „Ani její přátelé toho z této doby moc nevěděli. Doslechl jsem se, že se jednalo o nějaké plicní problémy. Slávka se pak už nemohla naplno věnovat malým dcerám. Víme, že jezdila na ozdravné pobyty do Zlivi, kde pobývala u tety. A právě ve Zlivi zemřela v roce 1962 ve věku nedožitých 31 let,“ doplňuje Jan Palkovič.

Po její smrti se o rodačce z Větřní, která je zde i pohřbena v rodinné hrobce, příliš nemluvilo. „Možná v tom hrála roli politika. Nevím o žádných aktivitách u nás ve Větřní do roku 1989, které by Slávku nějak připomínaly. Pouze v rozhlase o ní vznikl v 70. letech pořad,“ komentuje historik.

Obec situaci trochu napravila začátkem 90. let. V roce 1992 se obecní úřad rozhodl složit zpěvačce poctu po třiceti letech od její smrti a starosta odhalil pamětní desku. Ta je na budově úřadu dodnes, nese Slávčinu podobiznu a nápis Zasloužila se o českou píseň.

Životní příběh Slávky Bulánové připomíná magazín Vltavín.