Jeden z vůbec prvních filmů na světě natočil štáb z Hollywoodu ve vesnici Hořice na Šumavě

„Našli jsme knihu vzpomínek, kterou napsal jeden z původních hořických Němců. Byla v ní i fotografie z hořických pašijových her, což nás zarazilo, protože jsme netušili, že mají takovou historii, že tradice sahá až do počátku 19. století a byla založena a udržována původními hořickými Němci,“ vypráví Jan Palkovič.

V knize historici poprvé viděli i snímek divadla pro pašijové hry, které bylo v roce 1965 zlikvidováno a na jehož místě je dnes jen louka. „Podle dochovaných zpráv divadlo měřilo na délku i s hledištěm pro 1500 diváků 80 metrů, na výšku měla nejvyšší budova kolem 20 metrů. Asi to byla ve své době rarita,“ popisuje Jan Palkovič.

19 fotografií

První text hořických pašijových her o utrpení a smrti Ježíše Krista vznikl v roce 1816. Nejprve se hrálo v nepravidelných intervalech v sálech hostinců. Když se ale ukázalo, že téma láká stále víc diváků, rozhodl se německý spolek vybudovat divadlo. Stavělo se v letech 1892 a 1893, stálo 75 tisíc zlatých, práce obstarali místní, materiál pocházel z okolí.

Poprvé se uvnitř hrálo v létě 1893 a během této sezóny navštívilo Hořice na Šumavě 40 tisíc diváků. V dalších letech jejich počet ještě vzrostl. „Místní byli na nával připraveni, byly posíleny železniční spoje, jezdily zvláštní vlaky. Na přelomu 19. a 20 století fungovalo ve vesnici 11 hostinců. Tato zlatá éra trvala od roku 1893 do roku 1936,“ dodává Jan Palkovič.

Jan Palkovič ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Představení hořických pašijových her trvalo několik hodin, s pauzou na oběd zabralo téměř celý den. Nejdražší vstupenky za třicet korun zajišťovaly sezení v pohodlných sametových křeslech pro nejvýznamnější návštěvníky, nejlevnější bylo sezení na dřevěných lavicích pro nejprostší obyvatelstvo.

Herci byli až na drobné výjimky ochotníci. „Sedláci, obchodníci, neškolení herci, kteří toto náročné představení zvládli. Vidíme je na dochovaných fotografiích, ale žádná dobová zvuková nahrávka neexistuje,“ uvádí Jan Palkovič.

V masových scénách, jako je například příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, účinkovalo na jednom pódiu až 300 lidí. „Potřeba byl tedy i velký počet kostýmů, které byly velice výpravné. Některé se objednávaly od specializované firmy ve Vídni, zbylé se vyráběly v Hořicích,“ doplňuje Jan Palkovič.

Čtěte také

Spis v budějovickém archivu odhaluje historii tvrzí v okolí města. V krajině jsou stále jejich pozůstatky

Hořické pašijové hry zachytil například slavný českokrumlovský fotograf Seidl, ale natáčel se o nich dokonce i hollywoodský film, a to už v roce 1897. „V tomto roce do Hořic přijeli američtí filmaři, z Hollywoodu přijeli do šumavské vesnice, kde žili sedláci, kteří pracovali na svých polích a zkrátka jen občas hráli divadlo,“ zdůrazňuje Jan Palkovič.

Filmaři podle něj zaznamenali samotné hry, výsledný němý snímek trvá zhruba 30 minut. „Je pokládán za jeden z vůbec prvních filmů na světě. Filmoví historici se shodli na tom, že jde o první snímek, který byl pořízený na území Rakouska-Uherska, takže je to vlastně i první český film,“ uzavírá.

Rozhovor s Janem Palkovičem, který společně s kamarádem Ivo Janouškem napsal knihu 200 let Hořických pašijových her, přináší magazín Vltavín. Dále nabízí vzpomínky bývalého rozhlasového redaktora Pavla Kroneisla na rok 1988 a mistrovství světa v cyklokrosu.