Antonín Barcal má v Budějovicích ulici i zastávku. Víte ale, kdo to byl?

Ulice Antonína Barcala na sídlišti Máj v Českých Budějovicích
Ulice Antonína Barcala na sídlišti Máj v Českých Budějovicích

Na největším českobudějovickém sídlišti Máj je ulice i zastávka Antonína Barcala. Denně tudy projdou tisíce lidí. Nikdo z těch, které tu zastavil redaktor Zdeněk Zajíček, ale nevěděl, čím se vlastně Antonín Barcal proslavil.

„Nevím, asi to souvisí s druhou světovou válkou? Zatím jsme se o něm neučili. „Vůbec nevím,“ odpovídali obyvatelé sídliště.

V českých encyklopediích se o Antonínu Barcalovi mnoho zjistit nedá. Vesměs uvádějí jen, že se narodil v roce 1847 v Českých Budějovicích a zemřel roku 1927 v Šumperku. Více prozradí ruská internetová encyklopedie, ale je třeba napsat azbukou heslo Anton Ivanovič Barcal.

Stopa zůstala také v archivu českobudějovického rozhlasu. Dochoval se zde třicet let starý pořad Miroslava Vaverky Po stopách slávy a zapomnění, konkrétně Kapitola ze života pěvce, režiséra a pedagoga Antonína Barcala. Zaznělo v něm například, že Barcalova rodina byla typicky řemeslnická: otec Jan Barcal byl mistrem krejčovským, matka Anna byla dcerou ševcovského mistra Václava Růžičky.

Mluví se i o jeho nepříliš dobrých školních výsledcích na německém budějovickém gymnáziu. „Jeho studijní výsledky byly hodně problematické. Sekundu musel opakovat – propadl totiž z matematiky – a i v dalších ročnících byly poznámky u jeho jména ne právě příznivé. Třeba ze zeměpisu a dějepisu beinahe genügend – tedy téměř nebo sotva dostatečně, u přírodních věd je poznamenáno výkony povrchní. Celkem jednotný ráz Barcalových vysvědčení rušily jen dvě známky: z kreslení vesměs velmi dobře, ze zpěvu výtečně,“ uvádí autor pořadu.

Na konci kvinty Antonín Barcal z budějovického gymnázia odešel do Vídně. Zde se učil zpívat a už po dvou letech vystoupil jako sólista na koncertu Všeslovanského pěveckého spolku. Poté působil v pražské Umělecké besedě a 7. března 1868 se v Národních listech objevila zpráva: „Antonín Barcal byl angažován co řádný člen opery české.“ Postupně se tedy dostal až na jeviště Prozatímního divadla a ztvárňoval roli za rolí.

V červnu 1870 přijel do Prahy ruský soubor knížete Jurije Nikolajeviče Galicyna. Ten po koncertě požádal Barcala, aby s ním odjel na měsíc do Ruska. Měl tam uspořádat koncerty českých národních písní. Původně měsíční angažmá se ale protáhlo prakticky na celý zbytek Barcalova života.

Působil střídavě v Kyjevě a Petrohradě. V říjnu 1878 nastoupil v moskevském Velkém divadle. Tam za první čtyři roky svého působení vystoupil téměř 250krát v různých rolích. V Rusku se mu vedlo nesrovnatelně lépe než v Čechách, zatímco v Prozatímním divadle dostával 30 zlatých měsíčně, v prvním ruském angažmá v Kyjevě to bylo 600 zlatých.

Roku 1881 nastoupil v operním souboru moskevského Velkého divadla i mladší bratr Antonína Barcala Jan. Vystupoval pod uměleckým jménem Ivan Ivanovič Ivanov. „Ale jak se na operní scénu vlastně dostal, zůstává záhadou. Ví se, že ani on gymnázium nedokončil a ještě v roce 1873 je uváděn jako pokladník železniční stanice u Havlíčkova Brodu,“ připomíná rozhlasový pořad Po stopách slávy a zapomnění. Na sčítacím archu obyvatel byl ale Jan Barcal uváděn také jako operní pěvec.

Ulice Antonína Barcala na sídlišti Máj v Českých Budějovicích

O konci života Antonína Barcala se moc neví. Zřejmě kolem roku 1921 odjel do Německa na služební cestu nebo na léčení. Vážně onemocněl, a když se uzdravil natolik, že mohl cestovat, znemožnil mu návrat do Ruska polsko-sovětský konflikt.

Jediné příbuzné měl v Šumperku, kde byl jeho nejmladší bratr poštovním úředníkem. Antonín Barcal se tedy vydal na Moravu. V Šumperku zemřel 24. června 1927. Bylo mu 80 let.