Kateřina Bolechová: Poprvé do kina
Už je to dávno, co šel můj synovec poprvé do kina. Bylo mu pět let a bylo to někdy v devadesátých letech minulého století, když ještě v Českých Budějovicích existovalo kino Vesmír.
Slíbila jsem mu, že půjdeme na Jurský park, který byl neustále vyprodaný. Hrozně se těšil a já dělala vše proto, abych sehnala lístky. Nakonec udělali extra představení v neděli dopoledne od 10 hodin a mně se podařilo lístky koupit.
Noc předtím spal synovec u nás doma. Já jsem v té době pracovala na noční směny, i o víkendech. Vrátila jsem se dost pozdě a ulehla. Když jsem začala usínat, uslyšela jsem směrem k babičce synovcův šeptající hlásek: „Babičko, kdy už půjdu do kina?“ A ona na to: „Ještě spi, je moc brzo.“
Neuplynulo ani pár minut a hlásek znova: „Babičko, kdy už půjdu do kina?.“ A toto se co chvíli opakovalo. Navíc se opravdu brzo vysoukal zpod peřiny a začal se oblékat. Taková událost, že jo, jít prvně v životě do kina. Hodiny pak seděl s nazutými botami, až konečně do toho, pro něj nového a zatím neznámého světa velkého plátna vyrazíme.
Když jsme na desátou hodinu přijeli do kina a vešli dovnitř, chytil mě za ruku a naléhavě vyhrkl: „Já nemám bačkory!“ Musela jsem se smát, pak jsem se k němu naklonila a říkám: „Do kina se nepřezouvá.“ Ačkoliv, když teď o tom tak přemýšlím, nosit si s sebou do kina pohodlné bačkory by vůbec nebylo špatné. Člověk by se pak cítil skoro jako doma.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
