Jitrocelová šťáva přinese úlevu při kašli, obklady z listů čistí a hojí rány
Snadno rozpoznatelná bylinka je dostupná téměř na každé zahrádce. Stačí nechat poporůst trávník a zpravidla tam několik rostlin jitrocele najdete. K léčivým účelům se sbírá hlavně jitrocel kopinatý se štíhlými listy, ale i jeho příbuzný jitrocel větší s kulatějšími listy je užitečný.
Jitrocel tlumí kašel a má protizánětlivé účinky. Užívá se nejen jitrocelový čaj. Semeno jitrocele indického, takzvané psyllium, je hojně rozšířená kúra na podporu trávení a snížení hladiny krevního cukru, léčí žaludek a játra, mírně stimuluje krvetvorbu a účinně upravuje peristaltiku tlustého střeva při zácpě.
Kromě nejčastěji užívaného nálevu z jitrocele je velmi vhodným přípravkem jitrocelový sirup, a to zejména pro děti. Podáváme ho po lžičkách, od dvou do pěti lžiček denně.
Jitrocel můžeme kombinovat s mnoha dalšími bylinkami. Osvědčilo se například spojení s mateřídouškou, dobromyslí, proskurníkem, pelyňkem, kmínem, fenyklem, listem podbělu, ale také zemědýmem, vlaštovičníkem a lékořicí. Jitrocel nemá žádné toxické účinky, nehrozí ani předávkování. Je vhodný k dlouhodobému podávání.
Možností, jak vyrobit jitrocelovou šťávu, je více. Jedna z receptur doporučuje jeden kilogram jitrocele kopinatého umlít v mlýnku na maso, přidat jeden litr vody, jeden kilogram cukru a půl kilogramu medu. Vše se na mírném ohni vaří deset minut, až šťáva zhoustne, a po vychlazení se přelije do láhve. Skladovat je třeba na chladném místě. Obvykle se užívá jedna polévková lžíce vícekrát denně.
Jitrocelovou šťávu podáváme především při kašli, pro takzvané čištění krve, na slabé plíce, při nachlazení, průjmech, na slabý žaludek.
Na ránu čerstvé listy nebo obklad z odvaru
Bylina je vynikající na rány a vřídky či zanícená místa na kůži. Ránu vyčistí a urychluje její hojení. Buď přiložíme několik čistých omytých listů, nebo dáme listy do čtvrt litru vody, krátce povaříme, necháme pět až deset minut přikryté louhovat a pak dáváme na ránu obklady z odvaru.
Čtěte také
Při zánětu očních víček, který je obyčejně spojen se zánětem spojivek, je jitrocel rovněž výborným lékem. Několik čerstvých čistých listů dáme do půl litru studené vody, krátce povaříme a přikryté pak necháme deset minut vylouhovat. Obkládáme třikrát denně na pět minut.
Při zánětu nehtových lůžek kromě heřmánkových koupelí ponoříme na okamžik dva až tři čisté listy jitrocele do vařící vody a pak je obtočíme kolem nemocných prstů. Listy upevníme obvazem a necháme působit několik hodin.
Jitrocel byl známou léčivkou už pro staré Řeky a Římany, kteří ho užívali na léčbu nejrůznějších kožních infekcí, při oparech, jako protijed při pokousání psem nakaženým vzteklinou.
U samotných listů stačí trochu narušit jejich strukturu rozemnutím a přiložit je na ránu či odřeninu. Pokud jitrocel sušíme, pak ho nikdy nesbíráme s ranní rosou, protože by zčernal. Ideální doba je kolem poledne za slunečného a suchého počasí. Sbírat ho můžeme až do půlky října, pak rostlinu zpravidla poškodí ranní mrazíky, které snižují účinnost.
Související
-
Máta zvyšuje soustředění a duševní výkon, a to už za dvacet minut po vypití čaje
Obliba máty spadá do doby dávno minulé. Lístky máty byly nalezeny i v egyptských pyramidách. Moderní věda potvrdila, že rostlina prospívá zdraví a pomáhá při řadě potíží.
-
Celá rostlina rakytníku je léčivá. Nabije vás vitaminy, posílí a zbaví škodlivin
Hustě větvený trnitý keř dorůstající až do výšky deseti metrů, to je rakytník. Existuje asi šest druhů, všechny kromě jediného se vyskytují ve vysokohorských oblastech.
-
Šípek je jeden z nejlepších přírodních léků proti paradontóze, stimuluje i potenci a libido
Ohnivě červené plody šípku naznačují, že tato léčivá rostlina bude mít mnoho společného s posílením vitality. Je to jeden z nejlepších prostředků na přirozenou imunitu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.