Jan Cempírek: Ráno na bleším trhu

7. listopad 2018

Rozhlasový sloupek

V každém bytě se najdou věci, které spíše překáží, než aby sloužily. U nás to byly klece po činčile a morčeti i další krámy. Jednu sobotu jsem proto zamířil na bleší trh.

Bylo krásné ráno a já vyložil klece po hlodavcích i další harampádí na plachtu. Zkoukl jsem nabídku okolních prodejců. Vpravo strejc z Lišova prodával krámy z venkovských stodol. Vlevo jakási tetka aranžovala nabídku hrnečků. Naproti pak ohromný skinhead nabízel paroží a maso pro psy. Byl jsem spokojený. Klece ani šumící kazety zpěváků z osmdesátých let neměl z konkurence nikdo.

A první zájemce se opravdu zjevil vzápětí. Polák, kterému padl do oka můj prastarý mobil. Kolko? Dvě stě, řekl jsem na zkoušku. Polák se začal pídit po nabíječce. Tu jsem neměl, kupec odešel.

Ale hned jsem na něj zapomněl, přišli jiní a ti už kupovali. Brzy jsem prodal pár knížek, těžítko, rozbitý foťák, i na kazety s Katapulty došlo.

Poledne mile uběhlo, tržby rostly, až mi nakonec zůstaly jen ty klece, pár hraček po dětech a onen letitý mobil.

Nejdřív došlo na klec po činčile. Zaujala romskou rodinku. „Páne, kolik?“ zeptala se rozložitá matka rodu. Jako nyní už zkušený psycholog jsem nahodil udičku. „Tři sta. Ale navíc – navíc! – dostanete zdarma krásného mončičáka!“ ukázal jsem jejím dětem na růžovou roztomilost. Děti zajásaly, Romka koupila a s mončičákem v kleci zmizela rodina v davu.

Jan Cempírek: Vtipný fejeton

Milí posluchači, dnes bych vám rád řekl něco o vtipech. A to o speciální sortě vtipů – takových, které se musí dovysvětlovat.

Z něj se vyloupl mně už známý Polák. Mával nabíječkou. „Mám! Mám! Tak kolko?“ ukázal na svůj vysněný kousek. „Sto“. Polák začal smlouvat, že si musel koupit tu nabíječku. „Oukej, devadesát.“ Ujednáno.

Zbyla mi už tedy jen klec po morčeti. Strejc z Lišova poradil. „Vidíš Frantu?“ Ukázal na jiného prodejce. „Na konci blešáku kupuje, co zbyde.“

Nelhal. Franta ode mě koupil zánovní klec za dvě stovky. Prý jede za týden na blešák k Táboru, a tam klec prodá za dvě stě pade. Řekl to s jiskrou o očích, a já mu věřím.

Byznysem sice hejbou miliony, ale blešákem desetikoruny a stokoruny. Tady je svět ještě v pořádku.

autor: Jan Cempírek

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Když vás ubíjí rutina, nezoufejte. Váš slon je možná za zatáčkou

Někdy dny běží jak dlouhá šňůra levných korálků. Ráno nezaspat, nezapomenout klíče, stejná cesta do práce, stejná cesta z práce. A pak se objeví něco, co vás z toho vyvede.

Přehrát
Svatyně a skrumáž. Jazyk sportovních reportérů se frázemi a kuriozitami jen hemží

Jako bývalý tiskový mluvčí fotbalového klubu jsem dalek toho, abych se posmíval sportovní hantýrce. Ale řeknu vám, že se občas nad slovníkem sportovních reportérů pousměji.

Přehrát
Jan Flaška: Adrenalinový národ

My Češi milujeme adrenalin. Nedokážeme si odpustit onen pocit, kdy nám v krvi stoupá hladina tohohle hormonu vzrušení. Ne každý z nás má ale čas skákat na laně.

Přehrát