Jan Cempírek: Vtipný fejeton
Milí posluchači, dnes bych vám rád řekl něco o vtipech. A to o speciální sortě vtipů – takových, které se musí dovysvětlovat.
Jako příklad uvedu jeden dobrý, indiánský. Víte, jak vypadá typická současná indiánská rodina? Táta indián, máma indiánka, babička indiánka, děti indiánčata – a antropolog. Konec fórku.
Že jste se moc nezasmáli? Přichází tedy správná chvíle pro dovysvětlovače. Pointa indiánského vtipu tkví v tom, že dneska je pomalu více vědců zkoumajících domorodce než samotných domorodců. Inu, fórek, který ocení hlavně, ano, hlavně ve vtipu zmínění antropologové. Hahaha.
A co další vtip, tentokrát programátorský! To vám takhle jednou v pátek odchází jeden z programátorů o hodinu dřív z práce. Ostatní se diví, co se děje. On na to: „Ale, žena slaví narozeniny. A kolik jí vlastně je? 32. Nekecej, kulatiny…!!!“
Hahaha. Pobavení ajťáci se vtipu kření, zatímco nepoučené publikum potřebuje dovysvětlit, že ona číslovka 32 znamená v počítačové branži počet bitů a z pohledu programátora je stejně kulatá jako číslovka 16 nebo 64.
A konečně do třetice – vtip golfový, který je zároveň nejkratším vtipem na světě. Zní jednoduše: Umím golf. Hahaha!
Negolfistům na vtipu nepřipadá nic zábavného, zato vyznavači greenu se smějí, neboť vědí, že nikdo se ještě nenaučil hrát golf zcela bez chyb, a chvástat se dokonalým golfovým uměním je tedy docela prča.
Inu, s vyprávěním leckterých vtipů to není jednoduché. A proto nejvíce zabírají fórky jednoduché, když třeba někdo uklouzne na banánové slupce, spadnou mu brýle do polévky nebo řekne komický přežblebt. Drobné katastrofy nešiků totiž vždy spolehlivě pobaví a nepotřebují dovysvětlení ani žádný překlad.
A protože nemehel je kolem nás dost a dost, vždy bude aspoň trochu veselo. Což je pro budoucí časy dobrá zpráva.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.