Když vás ubíjí rutina, nezoufejte. Váš slon je možná za zatáčkou

23. říjen 2018
Zoo Dvůr Králové - Slon Kito

Někdy dny běží jak dlouhá šňůra levných korálků. Ráno nezaspat, nezapomenout klíče, stejná cesta do práce, stejná cesta z práce. Něco sníst, nezapomenout na zuby a spát.

A když to vypadá, že všechno zajímavé už se stalo a že až do cíle budete jen rotovat po vyjeté dráze, objeví se něco, co vás z toho vyvede.

U mě to byl slon.

Šlapal jsem domů cestou, kterou jsem jel spíš tisíckrát než stokrát, starou cestou na okraji města, po které se vyhýbám rušnému centru. Nulový provoz, řízení na autopilota, hlava se toulá bůhví kde. Po paměti jsem projel další zatáčku ... a proti mně slon.

Slony už jsem samozřejmě viděl, v zoo nebo v cirkuse. To jsou u nás ta správná místa, kde mají sloni být. Tam je čekáte.

Na zaprášené cestě mezi loukami a ohradami ne.

Ani nevím, jak jsem sesedl z kola, a stáli jsme proti sobě.

Lidská ryba vydrží bez potravy více než deset let, lidský tvor bez focení ani hodinu

turisismus, turista, mobil, focení selfie

Někteří indiáni se dodnes nenechávají fotit, jelikož si myslí, že fotografie kradou duši. To se o nás běžných smrtelnících říci nedá, fotíme se všude a za každých okolností. U sochy, s pivem nebo s chlebem v ruce, na oslavách či dovolených.

Byl obrovský a díval se mi do očí. Nebyl to lhostejný pohled krávy ani hravý pohled psa. Byl to pohled tvora, který ví a rozumí. Snadno by na mě dosáhl chobotem, ale zlý úmysl v tom pohledu dokonale chyběl.

Pohltil mě pocit něčeho hlubokého a pradávného, jako bych si na něco vzpomínal. Nebyli jsme na budějovické periferii. Pálilo slunce, k obzoru se vlnila tráva africké savany a lvi se plížili za hravými gazelami.

A opodál nestál žádný cirkus a tenký drátek ohradníku zmizel.

Vydrželi jsme dlouho, zřejmě i jeho náš mlčenlivý rozhovor bavil. Odjížděl jsem nerad a s dokonale vyčištěnou hlavou.

Když vás ubíjí rutina, nezoufejte. Váš slon je možná za zatáčkou.

Spustit audio

Související